Garsonka stála 21 tyček? To myslíš asi jako úplatek za přidělení, ne?
Za komunistů se byt koupit nedal, ani
za milion. Jediná možnost byly byty družstevní, což sice mělo k
soukromému vlastnictví hodně blízko, ovšem stále tam byla ta podmínka
být členem bytového družstva a nakkládání s tím bytem mělo nějaká
pravidla. Družstevní byt byl tehdy nejpřijatelnější formou bydlení v
bytě.
Většina bytů v bytových domech, tedy jak v starých domech ukradených
původním majitelům, tak v nově a hojně stavěných králíkárnách, byly
ve vlastnictví státu, případně nepřímo městy, podniky atd. V těchto
domech nebylo možné si jeden z bytů koupit do soukromého vlastnictví. Kdo
chtěl vlastní bydlení, musel si postavit, nebo koupit rodinný domek,
případně maringotku.
Ten paradox je byl daleko větší, protože dostat byt, myslím bydlení v
nájemním státním bytě bylo víc jak vyhrát ve sportce, pochopitelně pro
lidi, kteří byli ochotni v tom nepohodlí bydlet, ale zas tak hrozné to za ty
prachy nebylo. Vlastní nájem byl směšně nízký, ve staré zástavbě, tedy
třeba přímo v centrech velkých měst, byly ty ceny symbolické, nájem se
pohyboval v řádu destikorun, nanejvýš několik málo stovek. Dnes se jedná
o nejlukrativnější bydlení s mnoha desítkami tisíc za nájem. Nutno ale
dodat, že za komoušů byly ty staré baráky zničené a nekomfotní, soudruzi
do rekonstrukcí nic neinvestovali, jak to ukradli, tak to léta zůstalo,
takže tam lidi chodili s kýblem do sklepa pro uhlí, vodu měli jen na
pavlači, pochopitelně studenou a kálet chodili na suchý ajnclík společný
pro celé patro. Viz dobové filmy, třeba Zítra to roztočíme, drahoušku.
Měl jsem nějakou tetku v Brně, ta v takovém pavlačáku bydlela přesně na
této úrovni, říkalo se tomu byt čtvrté kategorie. Ale bylo to ve městě a
platila tam myslím 120 korun nájmu.
Ve srovnání s v vůlastním barákem, který stál řádově nškolik set
tisíc to byl velký nepoměr, myslím finančně. Takže kdo dosáhl na byt
zadarmo, nepotřeboval na to ani jeden průměrný plat, jen pak platil zlomek
toho platu nájem. Kdežto stavebník, který postavil za 250 tisíc domek, ten
těch průměrných platů potřeboval víc jak osmdesát. A jen připomínám,
že stejně jako dnes, tak i tenkrát většina zaměstnanců brala méně, než
průměrný plat.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
