Ja jsem byla dlouho proti protiuprchlicke retorice. S mnoha lidmi jsem se kvůli tomu nepohodla, ztratila dlouholeté virtuální kamarády. Ani dnes si na dehonestaci tech zoufalych lidi nepotrpim. Hluboce s nimi soucítím, ale vím, ze pomoct se jim neda a do Evropy se vsichni zájemci nevejdou. A ze nechteji zůstat u nas, to nic neznamená, můžou vzdycky chodit přes nas, to by bohate stacilo k maléru. Evropu musíme brát jako celek. Hranice venku, to ano, ale i ty v jednotlivých státech pomůžou mit to pod kontrolou.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
