Moravská státnost je ještě o skoro dvěstě let starší, Sámova říše
zde byla ještě dříve, ale já vím, je to daleko od Prahy a Češi tenkrát
nebyli u kormidla... 
Společný stát Čechů a Slováků, pochopitelně o Moravácích opět ani
slovo, nevadí, jsme na přehlížení zvyklí, byl narychlo upečený dort z
nesourodých surovin, navíc upečený špatně, takže dlouho nevydržel.
Základem této nespojitosti byl omyl, sen, či víra v existenci
Čechoslováka, tedy jakéhosi univerzálního namíchance všech slovanských
národností žijích na území nově vzniklého státního útvaru bez
jakékoliv historické návaznosti. Nikdo takový zde ale nežil, byli zde
Moraváci, Slezané, Slováci, Rusíni, Maďaři... taky kdesi za Vysočinou i
nějací Češi. Navíc zde žilo poměrně dost Němců, tvořili téměř
čtvrtinu obyvatelstva. Kulturní, materiální, hospodářské, vzdělanostní
atd. rozdíly mezi obyvatelem donedávna Dolních Uher a lidí žijícíh na
západ od Beskyd byly ale diametrální, to prostě nešlo dát do jednoho
pytle, což se později i potvrdilo.
Jestli tedy někdo za tento slepenec zaplatil, byly to vyhozené peníze.
Československo byl důsledek války a vynuceného rozpadu Rakouské monarchie,
tedy poválečné dohody mocností, nikoliv obnovení něčeho historicky
daného, nebo něco, o čem by se před tím někdy někde hovořilo. Alespoň
nevím nic o tom, že by v době před vypuknutím první světové války
kdokoliv, včetně Masaryka, sliboval, že Praha bude hlavním městem pro
mužika zpoza Užgorodu a zároveň pro německého magnáta z Reichenbergu.
Budovatelům Českolovenska samozřejmě nemám za zlé, že se ten stát
založili a snažili se jej nějak tvořit a budovat. Nakonec, dělali to
vzhledem k podmínkám docela dobře. Podcenili jen ta národná špecifiká, to
byla velká chyba.