Tak takhle jsem si to v roce 1989 opravdu nepředstavoval. Po zkušenostech,
jak lidé obraceli po roce 1969, už jsem si žádné iluze o superšťastném
vývoji nedělal. Bylo jasné, že se vše brzy zvrhne v bohapustou honičku za
majetkem a penězi, že se bude krást a podvádět o sto šest. Očekával
jsem, že se uvolní soukromé podnikání a budou platit pravidla tržního
hospodářství. Neočekával jsem privatizaci velkých podniků a jejich prodej
zahraničním zájemcům
Vše bylo jinak a inflace rostla před očima. Naprosto mě zdrtila akce
rozbití zemědělství, protože většinu půdy restituovali potomci
bývalých majitelů, ti už ovšem v naprosté většině o činnost na půdě
nestály, měli jiné zaměstnaní a jiné zájmy, jiné bydliště. Chtěli
spíše peníze, jenže půda se tehdy stala neprodejnou a oni hledali, komu by
ji pronajali. Nakonec se ta půda dostala do správy bývalých předsedů
družstev a st. statků. Výhoda zemědělské velkovýroby byla zatracena. V
naší obci je jeden soukromník a bývalý šéf statku spravuje či vlastní
zbývající půdu - v 8 lidech. Je velice v obci vážený. Podobné je to o 6
km dál... Získali jsme volnost cestování, zbavili jsme se bolševické
kádrové politiky a máme přístup ke stejnému zboží jako kdekoli jinde v
Evropě. Za to jsem velice rád. Ovšem nemyslím si, že to vše bylo nutné
získat tak nákladně. 
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
