Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Tak takhle jsem si to v roce 1989 opravdu nepředstavoval. Po zkušenostech, jak lidé obraceli po roce 1969, už jsem si žádné iluze o superšťastném vývoji nedělal. Bylo jasné, že se vše brzy zvrhne v bohapustou honičku za majetkem a penězi, že se bude krást a podvádět o sto šest. Očekával jsem, že se uvolní soukromé podnikání a budou platit pravidla tržního hospodářství. Neočekával jsem privatizaci velkých podniků a jejich prodej zahraničním zájemcům
Vše bylo jinak a inflace rostla před očima. Naprosto mě zdrtila akce rozbití zemědělství, protože většinu půdy restituovali potomci bývalých majitelů, ti už ovšem v naprosté většině o činnost na půdě nestály, měli jiné zaměstnaní a jiné zájmy, jiné bydliště. Chtěli spíše peníze, jenže půda se tehdy stala neprodejnou a oni hledali, komu by ji pronajali. Nakonec se ta půda dostala do správy bývalých předsedů družstev a st. statků. Výhoda zemědělské velkovýroby byla zatracena. V naší obci je jeden soukromník a bývalý šéf statku spravuje či vlastní zbývající půdu - v 8 lidech. Je velice v obci vážený. Podobné je to o 6 km dál... Získali jsme volnost cestování, zbavili jsme se bolševické kádrové politiky a máme přístup ke stejnému zboží jako kdekoli jinde v Evropě. Za to jsem velice rád. Ovšem nemyslím si, že to vše bylo nutné získat tak nákladně.