Detaily už nevím, jak jsem psal děda byl živnostník celou dobu a měl
také pár polí, ale dnešním odhadem možná deset, nebo dvacet měřic. Můj
otec dostal jako odměnu za odbojovou činnost asi polovinu z toho od státu.
Možná z vyvlastnění nějakých odsunutých Němců. O tom se doma vlastně
nemluvilo.
Děda akorát nadával, že mu JZD vyměňovalo pole za horší kusy (víc
písku, než půdy), podle nějakého zemědělského zákona na sjednocování
polí. Oni rozorávali meze podle sovětského vzoru, aby tam mohli nasadit
velkou techniku.
Daně - odvody, není to stejné?
V naší vísce byl jeden statkář, který to rozkulačování "přežil".
Byla to zvláštní rodina, nikdo s nikým mimo rodinu nemluvil. Měli ale
krásné koně a když jednou JZD zapadla mlátička do škarpy a traktor ji
nevytáhl, tak k tomuhle sedlákovi poslali pro koně, on přijel, zapřáhl ty
krasavce a jen mlaskl a mlátička byla na cestě. Pochopitelně že aspoň
deset chlapů tlačilo a nadzvedávalo.
Jejich děti, bylo jich snad deset a jedno děvče moje vrstevnice, se s jinýma
děckama nekamarádila.