Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Asi máš jiné zkušenosti z vesnice jménem Praha. Nebo popisuješ jinou dobu, to je také možné.
Já pamatuju jen dobu normalizace a dál, před válkou to bylo asi jiné. Takže co já pamatuju, tak od nás většina lidí do práce někam dojížděla. V kolchoze dělalo, tedy vlastně bylo tam zeměstnaných, asi desetkrát, možná dvacetkrát víc lidí než dnes, to máš pravdu, přesto to byla práce jen pro zlomek obyvatel v produktivním věku. Navíc asi polovinu jézetdáků tvořili dojíždějící z okolních malých obcí. Jézédáci měli v osmdesátých letech velmi slušné výplaty, to máš pravdu, ale jak kdo. Traktoristi, co seděli špinaví a ožralí půl roku v roce v hospodě, ti se měli finančně velmi dobře, naopak ženské od dobytka, nebo co dělaly ručně na polích, měly celkem prd. Nejvýnosnější byly ty spanilé jízdy o žních na Slovensko, za jeden takový čtrnáctidenní výlet si účastník plechové kavalerie vydělal víc, jak okopávačka brambor za půk roku. Jézédáci neplatili daň ze mzdy. Přesto všechno měli stále málo lidí, teda na práci, v kancelářích jich bylo až až. Traktoristů bývalo v kolchoze kolem dvaceti, dnes jsou na téměř stejnou plochu polností tři.
Jednotu, poštu a hospodu máme stále, to se nezměnilo. Přibylo několik živností, tedy služeb, které za neschopných komunistů v obci vůbec nebyly. V kulturáku nikdy nikdo nebyl zaměstnán, doktor u nás nikdy neordinoval. Co se vylidňování týče, tak to asi bude jak kde. U nás se nic nevylidňuje, ba naopak. Školka se musela rozšířit, ta socialistická už nestačila. Všude v okolí se vesnice rozřiřují a dost se staví. To co popisuješ, se dělo v devadesátých letech, kdy zejména mladí lidé z dědiny utíkali, dnes je trend opačný, hlavně mladí utíkají z měst. Ale jak říkám, jidne to může být jinak.