Klausovi se musí nechat, ze má kuráz. Vzdycky byl takový. Vzpomínám, jak jednou po projevu Havla cely sál povstal a tleskal. Jen jediný muž v celém sále zůstal nehybně sedět - Klaus. Tehdy jsem si ho poprvé zacala vážit. Tohle dokáže malokdo, lide vetsinou jdou tam, kam ostatni, nikdo nechce být sám, vyčnívat.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
1
2
1
Musím se ale omluvit Vivilce, že ani
tentokráte nebudu jmenovat... páč tolik času opravdu nemám... 
Fakt jo? Njn,to pero za to vážně
stálo.
