Až na to, že ti senátoři tam jsou k ničemu. O ničem nerozhodujou. Můžou leda říct - milý parlamente, my si myslíme, že...bla bla. V parlamentu nad tím pokývou hlavami a opět si udělají vše po svém. Dědci senilové...pardon-senátoři, sbalí výplatu a jdou domů. Příště opět k něčemu něco namítnou, opět je jim sděleno - lehněte na hadr, dědci! A tak pořád dokolečka dokola desítky let.
Předmět diskuze: Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
1
1