Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Tomu nerozumím. Co mám napsat abych uspokojil paní Loret, když jsem se do jakéhosi Rajchu neprostřílel. Pokud si pamatuji se prostříleli do rajchu akorát Mašínové a byli vyznamenáni za statečnost při zapalování stohů jézeďákům.

Ondi, Loret žije v představách, že se nikdo nemohl dostat do zahraničí jinak, než nelegálně přes ostnatý drát, tak jsem si myslel, za jakých dramatických okolností jsi prchal ty.....

zalezi na tom, v ktere dobe se dalo, ci nedalo cestovat..pro prumerneho cloveka, nevlastniciho pribuzne v zahranici, kteri by ho byli officielne pozvali a uhradili veskere vylohy, vcetne zdravotnich, musel dostat clove vyjezdni dolozku, spojenou s valutovym prislibem, tu ziskavali pouze lide, rezimu odani, komunisti i nekomunisti. Respektive meli dulezite znamosti. Kdo mezi takove nepatril, ten musel zustat v socialistickem raji. Kdo byl rezimu odzrely, toho nepustili ani na brigadu v blizkosti pohranicniho pasma. Utikat se dalo pres Jugoslavii, nebo kdyz nekdo dostal povoleni ke sluzebni ceste a pak zustal v cizine.Ilegalni prechazeni hranic se praktikovala v padestaych letech, taky hodne lidi prislo o zivot.

V roce 68 .. 69 to bylo cestování za hranice na jihozápad volnější, bez střílení, jen tak na motorce. Rakušani byli vůči lidem z ČSSR celkem vstřícně naladění, také díky emocionálně nabitým reportážím Hugo Portische (rakouský žurnalista) z Pražského jara a z okupace "spřátelenými" armádami.

Ondi, tak se tě po třetí ptám, jak jsi se dostal za hranice....