...špatně jste zvonili
To už jsi říkala a nerozumím té tvojí distanci.Já tedy nezvonila,ani
necinkala,ale změnu režimu jsem si přála.Pochybuji,že tys to měla
jinak.Vždyť bys jinak teď šťastně nežila v Německu. 
A že byla ta devadesátá léta tak divoká,to čekali jenom ti
připravení,kteří promptně převlékli kabáty.
Věříš,že já nad tím nikdy nepřemýšlela,že bych někdy žila jinde..já neměla potřebu žádné změny ,že bych uvažovala nad tím jít někam zvonit...já žila svůj život který mi vyhovoval teda do revoluce ,pak to bylo horší ale zas bych to přežila. Byla to náhoda nebo osud,že jsem se v roce 2004 potkala z s nynějším manželem a po našem seznámení a požádání o ruku jsem ho následovala do jeho země,nic lepšího mě v životě nemohlo potkat...
Tak to vidíš,že ti změna režimu prospěla,přestože tě do té doby např.existence politických vězňů nezajímala.
Tuhle otázku myslíš vážně?
Mě by ten režim vadil i kdyby se náhodou
tak bolestně nedotknul mojí rodiny.