Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

A zrovna to je potreba, protoze jedine na priznanych chybach z minulosti se da vybudovat neco lepsiho, jestlize se Cesi neoprosti od zamlcovani skutecnoti, nebude v zemi klid.

Chyby padesátých let všichni dávno přiznali, všichni v tom máme dávno jasno, tak snad můžeme přikročit k reálnému socialismu, ve kterém jsme všichni tady žili. Tak, jako černoši v Americe nemají svou bídu stále svalovat na křivdy minulosti, jak jsi sama správně poznamenala. Nebo si vezmi některé fórum věřících, je jich tu spousta debaty jsou na nich bouřlivé, ale nevšimla jsem si, že by někdo řešil inkvizici, upalování lidí zaživa, kruté mučírny, vyvražďování národů ve jménu Krista. Takového by z fóra brzy vypakovali, protože by svedl debatu do slepé uličky.
Nakonec, kdo má nepřekonatelnou potřebu stále dokola řešit padesátá léta jako taková, může si založit fórum s tímto záslužným tématem.

Nic se nemá přehánět-jinak to zavání fanatismem.

Některým lidem naskakují pupínky, jen jak uslyší slovo "komunista".

Tím nepopírám, že lidem bylo ubližováno. Lidem je ubližováno i dnes a bude jim ubližováno. Lidi jsou už takoví, že někteří se nedomluví, rozhádají se a ubližují si. A to i v rodinách, sourozenec proti sourozenci, děti proti rodičům, manžel proti manželce, soused proti sousedovi ... A každý se cítí v právu. Kdysi přetáhl sedlák bičem svého pacholka za lenost, pak se situace obrátila a pacholci vzali biče na sedláky ...

Dobrý příklad s tím pacholkem... Tohle začalo už revolucí ve Francii, nebo snad už Spartakovým povstáním. Odjakživa byli lidé, kteří utiskovali druhé, a ti, co byli utiskováni. Ke kterým patříme, to nám určil osud. A to potom určuje, na které straně stojíme. Když přemýšlím o historii, čtu historické knížky, přistihuju se, že jednou jsem na straně krále a šlechty, jindy na straně "lůzy" . Spíš ale na straně utiskovaných.