Nikdy jsem nebyl v situaci, že bych chtěl opustit svou vlast, kde jsem
prožil dětství, mládí, měl jsem přátele a známé, rodiče.....K nám do
továrny byli nasazeni na práci Vietnamci, Kubánci, Polky.Kubánci zmizeli za
pár měsíců, bylo jim zima, Vietnamců se většina vrátila, ale něco tu
zůstalo a dokázali se prosadit. Polky tu zůstaly asi všechny, nejspíš sem
přijely i za účelem sňatku a nemínily se nikdy vracet. Když se dvě
potkaly, mluvily svou řečí, nyní po 50 létech co tu jsou už mluví jen
česky, stejně jsou pro nás, domorodce přistěhovalci...... 
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
