Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Tady krimi filmy nelžou. Pocit moci, ovládání druhých a bezpracný život vůdců. Tohle jsou tyhle komuny, sekty i různé církve. To k životu nepotřebuji.

Myslím, že častěj to jsou idealisté s vidinou ideální a beztřídní společnosti. Vůdce se pak sám pasuje na dobrého, vševědoucího a neomylného otce společnosti. Na boha v lidském těle. Na nástroj boha.

Jenže ... a to je věčný problém, uchopená, nebo propůjčená moc deformuje po několika letech charakter mocného. Mocný se obklopí poslušnými a věrnými, kteří ho zahrnují lichotkami, slavobránami, obdivem a nepřetržitým souhlasem. Mocný tak po letech nabyde dojmu největšího génia lidstva (Čaušeskův titul). No a pak u něj vypukne paranoia, vidí kolem sebe vrahy usilující o jeho vzácný život a tak nechá popravovat své skutečné, nebo domnělé odpůrce.

Pokud je na počátku idealismus a víra ve vlastní vyvolenost, tak je dotyčný spíš blázen. To už snad je lepší racionální chladně kalkulující ničema.