Profesor Zdeněk Matějček na sebe poprvé výrazně upozornil v roce 1963, kdy spolu s režisérem Kurtem Goldbergerem a primářkou Marií Gamborskou natočil film Děti bez lásky, který zachycuje život v dětských domovech.
Filmaři upozornili na to, jak závažného provinění se společnost na dětech bez rodiny dopouští. Kamera ukázala, že "ústavní" děti jsou pohybově, rozumově i citově zaostalé. Tehdejší vládní představitelé snímek zakázali.
Dokument byl ale mezitím uveden na bienále v Benátkách, kde získal hned tři ceny. Ty nemohli komunisté přehlédnout, a tak jim nezbylo než Děti bez lásky prohlásit za úspěch české kinematografie i české psychologie.
A
Po roce 1990 mohl Zdeněk Matějček svobodně sáhnout do šuplíku a vydat další knihy pro rodiče i odborníky. Jsou psány krásnou češtinou, nemoralizuje se v nich, nepoučuje. Vykládají spíše životní příběhy a ty spojují do souvislostí.
Velmi obliben :))
1
tož spousta dokumentů se vyrábí na
zakázku... někoho...!!! 
Samozřejmě že se našly
určité výjimky mezi vychovatelkami v dětských domovech... tak jako v
každé profesi... viděla jste ale seriál Inženýrská odysea... jakých
úspěchů dosáhl Zbyněk... kluk z dětského domova... a jak starostlivá
byla jeho vychovatelka, kterou on měl za tetu...??? 
Je určitě taky dost dětí,
vyrůstajících v dětských domovech, které dosáhly v dospělosti
výrazných pracovních, sportovních i osobních úspěchů... proč pan
Matějíček s režisérem Goldbergerem a primářkou Gamborskou nenatočí
nějaký film o nich...!!! 
3
A to Vás přitem máma zahrnovala nejen na
noc hlínou, ale celej den i mateřskou láskou a kojila prej do 15-tého roku
Vašeho života...!!! 
1
1