Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Projizdela jsem Moravou, uz je to sice dele, ale rozdil vuci Cesku byl patrny, v Cesku stalo pred kazdym polootlucenym domkem minimalne BMW , ale poradek nic moc. Na Morave byly uprevane zahradky, domky opravene atd..jenze Nemecko je porad tak vymydlene , ze ma jeden pocit, ze tam snad ani neziji lide. Vystavni , nove domky, kdezto v Cesku to bylo sveho casu jak tesne po valce.Z vlastn zkusenosti vim, jak Nemci pracuji, kazdy zamestnavatel je ma rad. Jak se chovaji v Cesku nevim, tezko si umim predstavit, ze by nekde hazeli jen tak odpadky na zem. Mozna to byi naturalizovani Nemci, kteri se jeste nezbavili svych zvyku.

mohu ti říci, jak se chovali někteří němci, když se spojila Škoda s VW...měla jsem "tu čest" s nimi pracovat a z některých by se ti zvedl žaludek za pár minut...většina ale byla fér a uměli se chovat

To je samozrejme mozne, nepru se, ja jsem se tkala a setkavam s mnoha Nemci a nemuzu si stezovat Trochu jini jsou vychodni Nemci, ale zase se s nimi da rychle sblizit. Asi prijde na to v jake branzi se pohybuji..na dovolenych jsou velmi pratelsti na rozdil od Cechu, kteri se prkticky bavi jen sami mezi sebou, zadne kontakty nenavazuji, kdyz vedi, ze jim rozumim, pak pokazde zstisi hlas..to drive nebyvalo..slysela jsem cestinu skoro vsude, kde jsem byla a vsude jsme se bavili, ale dnes se novodobi Cesi proste nebavi..bud si mysli, ze jsou vic, nebo nevim proc..obleceni jsou dobre a maji dost penez..

Nových Čechů tady naštěstí moc nežije. Zato noví Němci to je taky jiný level..-) Jasně. Čím víc na sever, tím větší pořádek. Skandinávie - na každém volném zatravněném oploceném plácku třeba králíček. Nebo zvířata v parcích. To se s námi nedá srovnat.

ono to bude možná také tím, že se ti češi ostýchají začít hovor....bud maji trochu komplex ze znalosti řeči, nebo jsou přesvědčeni, že někoho oslovit by mohlo být vykládáno jako jistý druh vlezlosti.....

Nevim, preci jsme dost otevreny narod..driv se mi libilo, jak se s kazdym da bavit a to vsude , hned se dal navazat kontakt, stacilo neco prohodit a uz se povidalo..dnes je to jine...

Jak ráda bych oslovovala,ale u mne jde právě o tu neznalost jazyků-asi tak na úrovni dítěte,ještě k tomu opožděného. Paradoxně bych se nejlíp domluvila s těmi,se kterými se mi moc mluvit nechce a kam ani nejezdím.

Naše vesnice se jistě proměnily k lepšímu,ale stále je jasně vidět,že už jsme překročili německé hranice!
Zato projíždění Rumunskem je stále kulturní šok.Tím chci říct,že člověk je nakonec vděčný za to,kde žije.