Loretto, většinu z toho jsme přece mohli i za socialismu. Nechce se mi to
probírat bod po bodu, ale mohli jsme si svobodně vybrat své zaměstnání,
jít, kam chceme, vlastnit zděděný majetek, poslouchali jsme rádio, jaké
jsme chytli, na režim jsme nadávali zcela svobodně atd.
Jediné omezení bylo v povinnosti pracovat, a to je celkem správné. A na
vedoucích nejvyšších místech byl zřejmě spíše komunista, ale plno
lukrativních funkcí pod ním nutně komunisté nebyli. To se nakonec týkalo
jen zlomku populace.
Souhlasím jedině s tím podnikáním, to povolit měli. Dneska se sice
podnikat umí, ale té byrokracie kolem je tolik, že se tím málokdo
prokouše.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
. A než se tady zase začne s tatínkem
komunistou, tak dodám, že jsme žili velmi skromně. Měli jsme prastarý
nábytek, malou otřískanou lednici, stará škodovka sloužila tatínkovi
léta. Já jsem se vždycky s údivem dívala, za čím se to lidi vlastně
pachtí.