To mas tak, za socialismu se nikdo nebal o praci, paradoxne nemel nikdo
strach o existenci, penize, pokud nejake byly, se utracely , na zapade strach ze
ztraty existence byl samozrejmosti, krom toho kapitalismus je zalozen na
individualismu a tak zamestnanci nesdeluji v zamestnani sve soukrome problemy,
mohlo by toho byt v neprospech dotycneho vyuzito. V praci se mluvi o praci a ne
o rodinnych a vubec soukromych zalezitostech..proto se chodi k
psychiatrovi/psychologovi..a nikdo nic nevi..Je fakt, ze treba ADHD byl pro
vetsinu rodicu spis cizi pojem, dokonce lekari o nem casto nevedeli nic, dnes se
toho vi mnohem vic, ale jelikoz se ti, kteri jsou takto oznaceni , velmi ruzni,
ani lecba neni vubec snadna, spis jde o pristup k temto lidem, jejich zivot je
pro ne samotne hodne narocny, casto jsou vyrazovani ze spolecnosti..i drive
ucitele poznali, ze zak ma handicap, nemuseli vedet, jak se jmenuje a cim se
vyznacuje, instinktivne vycitili, jak s nim zachazet..jelikoz je prebytek
psychologu vseobecne, musi tito hledat pro sebe uplatneni a tak se hledaji
vselijake poruchy, na ktere pak upozornuji, ale v podstate se tim nic moc
nevyresi..casto je lepsi, kdyz dite vubec nevi, ze ma nejakou poruchu