Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Pohostinnost? To byvalo, moje zkusenost je spis opacna, byla jsem to prakticky vzdy jen ja, kdo nabidl pohosteni, .rika to i moje pritelkyne puvodem z Moravy. Ja rozdavala darky, hlavne detem...zpetne ale neprislo nikdy nic..prave naopak...

Jestli to nebude chudými poměry tady u některých lidí.

To si nemyslim, spis si myslim, ze ma kazdy vseho dost, nemusi se zvlast uskrovnovat a tak si ani nevazi toho pohosteni a priste uz se na to hostitel vykasle. Pred casem, kdy jeste nebyly v obchodech cokoladovi zajici, jsem vezla detem v okoli nkeolik zajicu , co mi to dalo za praci, abych je dovezla v poradku, kdyz jsem deti podelila, zacaly nektere do nich kopat jako do balonu, v momente byly rozmlacene, pritomne matky nerekly ani pip. Mozna je to pohorsilo, nevim, tady je to zvykem. Na druhou stranu me udivuje a mile prekvapuje, kdyz deti zdravi cizi lidi, dokonce i v Praze, zde to zvykem neni.

Z takové výchovy se mi dělá špatně. Děti jsou někdy hrozné, vinou rodičů, že jim to dovolí. Zajímavé je, že nám tuhle volnou výchovu na západě dávali po skončení socialismu za vzor, že jako takhle svobodně, bez omezování, se mají děti vychovávat.

Ja to ale zazila v Cesku..bohuzel, Dary se tu moc nepestuji a kdyz tak jen malinke, ceni se vlastnorucne udelane..

záleží na tom komu dárek dáváš nebo od koho dárek dostáváš a co to je...kupovat čokoládové zajíce v domnění, že se v ČR neprodávají byl hodně velký omyl, protože dutých čokoládových figurek u nás i za socialismu býval dostatek na Velikonoce i na Vánoce a po revoluci jich jen pár přibylo

navíc ani nejsou z pravé čokolády, ale z jakýchsi laciných náhražek, taky možná důvod...

Uz jsem to tu slysela, ze bylo v socialismu vsechno, jenze, ja jsem v Cesku nezila a chtela jsem udelat radost detem ze sousedstvi, moje maminka byla ucitelka a mela velmi rada deti a ty ji casto navstevovaly... kdybych byla v podobne situaci ja a nekdo mi daroval neco, co tahla z dalky , tak bych i kdyby se mi to nelibilo, stejne podekovala a aspon zcela urcite bych nenechala sve dite kopat do neceho, co dostalo. Nikde jsem se s takovym chovanim nesetkala, v Cesku je vsechno jinak, uz vim, ze kdekdo ohrnuje nos nad necim, ceho si jinde vazi..nastesti nejsou ani v Cesku vsichni lide stejni..

to není normální kopat do dárků ani mezi námi čechy a moraváky, to jsi prostě natrefila na nějaké nevychovance, včetně těch rodičů...

Ano, ta antiatoritativní výchova byla v 70. letech módou. A mnozí lidé to lidi špatně pochopili.

Ale vše má své hranice a všechny děti a ani všichni rodičové a vychovatelé nejsou vhodni pro tento druh výchovy. Život ve společnosti, tedy i v rodině musí mít nějaká pravidla a ta musí být dodržována. Bez závazných pravidel vznikne chaos a anarchie. Děti je nutné učit i slušnému chování a nekonfliktnímu jednání.

A také zavčas fyzice a dopravním pravidům. Když tyhle informace nemají rodiče, tak je má zprostředkovat škola - základ života..

nežijí jen tady, ale i tam

No vidíš a já jsem po svém malém synovi poslala do hostitelské rodiny do Londnýna dárky: krásný krajkovaný ubrus a prostírání (ruční práce z Krásné jizby), knihu o Praze a DVD Vltava Bedřicha Smetany. Matka prý věci vzala a aniž by poděkovala, tak je hodila do spodní zásuvky komody v předsíni. Jejich šestiletá dcera chodila mému synovi vyjídat z tašky oplatky a sušenky, které si s sebou do Anglie přivezl z domova. Když to řekl náhradní matce, řekla mu, že si vymýšlí.

Nemky jsou zname svou pratelskosti a napomocnosti, Svycarky jsou vic odtazite, musi prekonat barieru a pak , kdyz si te oblibi, mas pritelkyne na cely zivot bez vyhrady.

máš pravdu, ratko, jako národ jsme pohostinní, zažila jsem to i u Rusů a u Řeků