To mi připadá jasné, že i ženy na západě pracovat mohly. Ale nebylo jich zdaleka tolik, jako v socialismu. Tady pracovaly prakticky všechny. Musely, protože z jednoho platu se vyžít nedalo, platy byly moc malé.
To mi připadá jasné, že i ženy na západě pracovat mohly. Ale nebylo jich zdaleka tolik, jako v socialismu. Tady pracovaly prakticky všechny. Musely, protože z jednoho platu se vyžít nedalo, platy byly moc malé.
Nejen musely, byly na to hrdé. Tedy já se do práce hrnula, těšilo mě že jsem samostatná.
Já bych se byla raději starala o hezkou domácnost, věnovala se dětem, pěstovala ovoce a zeleninu na zahradě, hodně vařila...
Tak, je to na rozhodnutí ženy, dále pak na společné dohodě manželů a na tom, zda muž dokáže nebo nedokáže ze svého platu rodinu uživit a je úplně jedno, jestli je to u nás nebo v bývalé kapitalistické cizině.
Schopnost stát na vlastních nohou,činí ženu svobodnou.A není až tak
důležité,zda toho někdy využije.Jen by si měla dávat velký pozor,aby
doma nezakrněla a zůstala pro svého muže přitažlivá.Čímž nemám na
mysli jenom vzhled. 
Opět souhlas. Teď dřepím doma ve vytahaných teplácích a očekávám že mi muž po 40 letech manželství neuteče za nějakou mladou. Protože i on sedí doma ve vytahaných teplácích a proprděných trenkách. Ale doby když byly děti malé, ty doby nebyly vůbec jednoduché ani pro jendoho z nás. Pořád jsme se přetahovali o "hranice", dnes je to hra... tedy hra na dohadování. Tehdy jsme to mysleli vážně. Ta linie se pořád vnitřně ujasňovala... i s určitým napětím které přetrvávalo. A patřilo ke vztahu.
Prožíváte nádherný podzim života a moc
tě prosím,abys ho užívala.Domnívám se,že už se konkurence obávat
nemusíš.Občas jděte do přírody,otevřete si večer dobré vínko,opečte
si buřty u ohýnku(nejlépe s partou kamarádů,s kytarou a koltlíkářskými
písničkami)-zkrátka a dobře važte si toho,že jste stále spolu.Když
celoživotní parťák odejde do věčných lovišť,žití už se navždy
změní.