O eutanázii se za socialismu nemluvilo, zřejmě ani nikde jinde ve světě. Myslím, že komunisté by to nikdy nepovolili, ale nevím to jistě. Ukáže se, až jak budou hlasovat k návrhu zákona https://hamersky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754344
Co se týká mého názoru, tak možnost jednou důstojně odejít by mi hodně zlepšila životní pocit a zbavila by mě strachu.
to je právě problém ateistů...stáří je pro ně bez smyslu a tak by volili smrt.
Jak jsi na to přišla? Stáří je bezva období, před tím by nikdo smrt nevolil. Ta je jen pro případy velkého utrpení, které už se nedá snést, bez naděje na vyléčení.
Příroda je nesmírně krutá. Léky jsou nakonec až umělý spánek. Nikdo nevíme, co za hrůzy se při něm zdá Moje babička se další dávce morfia bránila...
nevím zas tak moc o umírání, provázelajsem tatínka, maminkamá 95 a dnes mi spadla... má obří modřiny všude. Přesto si troufnu tvrdit že ji nenechám trápit. žádná uměla výživa, hadičky, posilovače dýchání etc. nechám ji v klidu umřít.
Obdivuju tě, jak to zvládáš, tohle dokáže málokdo. A nenechat
zbytečně ke konci prodlužovat trápení, to je jediné správné.
Ještě maminka dbá, aby měla oblečení hezky sladěné, jak jsi jednou
psala? Moje teta na to dbala až do konce, byla neuvěřitelná 
.
teta manžela již dva roky leží v komatu na hadičkách (80 let) Rodina je úplně vyřízená protože se o ní starají doma. Nedovolí ji odejít, ono je to mimořádně těžké téma... je odpojení od přístroju eutanázie?
Tak to nevím, ani kdo o tom rozhoduje... Je to utrpení pro všechny. Co na to říká Bůh - udržovat život na přístrojích, nebo ne?
Mám se svými syny dohodu,aby v takovém případě nenaléhali na
doktory,aby mě udržovali při životě.
O eutanázii se jedná pouze v případě,že pacient
sám,dobrovolně,vysloví žádost o usmrcení.To v ČR není uzákoněno.
https://www.novinky.cz/tema/clanek/eutanazie-40095504
já nemám dohodu s nikým, protože na děti nespoléhám a nějak mi to v rozhodující fázi bude jistě úplně fuk
ano....a proto to neřeším, co před mým koncem bude a hlavně co bude potom...počítám, že se asi děti vzájemně pobijí....))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Tohle bývá dobré promyslet předem a ošetřit v závěti. I za cenu toho, že jeden dostane víc, než druhý.
ale prosim tě.....ať bychom udělali jak chtěli, vždycky se bude jeden citit ukřivděný, tak mám takovou myšlenku, když to půjde, všechno prodat a peníze na něco rozumného dát........třeba na nějakou obnovu památky, v žádném případě ne neziskovce na čmoudíky
Taky to nechápu, ale je to samozřejmě každého věc. Mně je blízké takové to šlechtické udržování rodinného sídla, kde se střídají generace.
Taky, nemusí to být šlechtické sídlo ale prostředí které se dědí z generace na generaci. Vnuci vědí, odkud je babička s dědou.
Vidíš, to mě zrovna u tebe překvapuje, jsi taková světoběžnice 
. Ale rozumíš mi. Já vnímám budovu
jako bytost, která má duši lidí, co v ní žili.
To je ale musíš napřed vydědit a sepsat závěť ve prospěch někoho
jiného.Jinak budou dědit automaticky. 
ale čmoudíci! takže nejen zblblá do babiše, ale navíc lepšočlověk
rasista... 
a tebe třeba nenapadlo, že by mohli příbuzní třeba chtít se zbavit někoho, kdo je nemocný, nebo mu tak zkrátit utrpení ? podle me to je velice ošidné téma
Myslím že právě závěr života je snad nejdůležitější část našeho žití. Je to ta část která nám ještě zbývá...ostatní již odhořelo a je minulost. To co ještě hoří je přítomnost. To nejdůležitější. To se (podle mě) nesmí odstřihnout uměle, svévolně. To se musí žít. Odžít jako ovoce života.
Kecy v kleci.Na bolestivém umírání není nic povznášejícího,nic,co by
ještě hořelo životem a nadějí.Člověk si v průběhu života té bolesti
odžije už takhle dost-zvlášť když je ženou. 
Myslíš rození dětí? To je přirozená bolest, teď s odstupem dokonce nostalgicky vzpomínám jako na bolest příjemnou :-))
Nechci to nějak rozebírat,zkušenosti jsou rozmanité.Muž by ale do
téhle- přirozené- bolesti nešel. 
v každém případě je to normální :-)) mám tři děti, všecky velké. (přes 4 kila a zrovna ten první měl 59 cm a já byla vždycky hubená, malá.
snachám jsem radila, aby si při porodu nebraly nic proti bolesti, že jim pomůže mobilizovat všechny síly a příroda si pak lépe poradí. Věřím že to tak funguje. že bolest může fungovat jako přírodní doping.
No to je ohromny..rekni to nekomu , kdo trpi chronickymi bolestmi a uvidis, co ti na to odpovi..bolest zasadne oslabuje, ten, kdo je zazil, vi, ze dlouhotrvajici bolesti vedou spis k depresim, clovek se octne jakoby na spirale a i kdyz depresivni puvodne neni, po nejake dobe se jim stane.
Bolest při porodu nemusí být hrozná. Vím jak, jen člověk nesmí moc poslouchat doktory. To ale není téma sem.
Kéž by lékaři skutečně dokázali soucítit a v beznadějné situaci milosrdně zvedli dávkování.V současné době je ale spousta starých lidí odeslána do LDN,kteréžto zařízení pokládám za bránu předpeklí.
Tam nechce nikdo, nakonec lékaři raději pošlou nemocného domů i když doma nebude mít extra péči než tam.
to by mělo patřit jaksi k osvětě, že život je pokaždé komplet. nejen mládí ale i stáří se vším všudy.
To si zhruba po padesátce uvědomí úplně každý.Nikdo si ale nepřeje umírat dlouho,v bolestech a nedůstojně-když to třeba být nemusí.
Souhlas. Můj život se po padesátce nitěrně zlepšil, tedy srovnala jsem se sam se sebou :-)
myslím, že kdyby se to povolilo, dalo by se to zneužívat a to asi bude ten problém
To musí být v zákoně ošetřené. Úplně stačí, že pokud jsem při smyslech, dám svůj písemný souhlas. Něco jako závěť, nikdo by nevěděl, co v tom je a leželo by to u notáře (to kvůli případnému nátlaku příbuzných).
Zde musi kazdy, kdo jde do spitalu vyplnit dotaznik, v nemz uvede, jestli si preje prodlouzeni zivota, nebo ne, jestlize je ve stavu, ze neni schopen odpovedet, rozhoduji za neho nejblizsi pribuzni, nebo osoba, kterou on urcil predem.
myslíš že se za to platí? podle mě je to součást zdravotního pojištění.
za to, že tě na vybrané a drahé soukromé klinice plánovaně usmrtí s tvým souhlasem a vše je naprosto legální a právnicky ošetřené....
aha, tak to nevím... o tom jsme vůbec neuvažovala. Domnívala jsem se že je řeč o to udržování na životě na kapačkách.
tedy osobně nesouhlasím s nějakým usmrcováním se souhlasem. Tady je ale opravdu tenká linie... v dnešní době může být usmrcení i to že tě prostě nechají zemřít a nebudou tě oživovat.
Přičemž jsou případy že udržování na kapačkách vede k plnému zotavení. člověk se probere a je fit. třeba po pěti letech. po deseti letech. Ale co u člověka v devadesáti... to je opět etická otázka. Má hrát věk nějakou roli?
Tak aby nevznikl omyl, pacient podepisuje, zda si preje byt reanimovan, nebo ne, neplati navic nic, plati to zdravotni pojistovna. Neco jineho je exit, to je uzakoneny , dobrovolny odchod ze zivota za pomoci lekarske asistence. Za to se plati. Jeden znamy lekar (psychiatr) , si vymyslel, odchod ze zivota na tento zpusob u depresivnich pacientu, mel plno zajemcu, snazil se prosadit uzakoneni, neprosadil a nakonec ho zavreli.
Od Švýcarska bychom to mohli klidně převzít, mají ten systém dokonalý.
řekla bych, že asi nejvíc propracované to mají v Holandsku....mám známou, co o tom vážně uvažovala do toho Holandska jet a tam sejít ze světa.....není to ale až tak jednoduché s tím papírovaním a o penězích nemluvě...než to stačila dovést do konce, zemřela na komplikace se zlomeninou krčku
Vždy je dobré převzít vyzkoušené a osvědčené-nevymýšlet naše
vyhlášená specifika. 
Před chvílí jsem četla že se ve své době objevil dotazník zda si osoba přeje oživovat (resustiovat) nebo ne. Moje máma si to již nepřeje, přála by si v klidu zemřít. Já protože mi je zatím jen 60 let bych se ještě oživit nechala. Ale pokud by zde mělo být riziko poškození, tak raději ne. Je to na hraně...Otec byl na operaci srdce a taky ho oživovali, pak již nikdy nebyl to co dříve. Těsně před smrtí mi řekl, že už by to neudělal. že by se nenechal operovat a že nemám nikdy dopustit aby se ze mne stala troska jako on. že to není život.
Podobně s mým sousedem. Jeli jsme vlakem já do práce, on do špitálu na
třetí bypass. Říkal, že ho ty bypassy postavily na nohy a od tohoto
třetího si sliboval navrácené mládí. Bylo mu něco přes 60 let, byl plný
elánu a plánů co všechno podnikne.
Dopadlo to ale jinak, smutně. Při operaci padl do koma, byl v koma tak dva
týdny, pak se z něj probral. Když ho po měsíci přivezli domů, byl jen
troskou toho, čím býval. Zemřel asi o dva roky pozděj, zlomený a
zahořklý a to k němu jezdila často záchranka, opětovné pobyty ve
špitálu a opětovné zákroky.
O takový konec asi nestojí nikdo.
JJ. V tomhle smyslu chápu že jeho cesta byla již nějak předem daná. Chtěl ji měnit a taky měnil, ale nedopadlo to. Můj tatínek byl umělecky založený, maloval. Když se probudil z komatu, už to nešlo.
Souhlasím,vědomí této možnosti by pro mne bylo důležité,což
aut.neznamená,že bych ji kdy využila.Tato možnost by ale neměla být
delegována na příbuzné takto nemocného.
Že existují léky,které v každé situaci utlumí bolestivé,nekonečné
utrpení,je pouhý mýtus.V posledním tažení to dokáže akorát milosrdné
morfium,které taky většinou zastaví srdce.
Taky dobré.