Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Zkrátit milovanému člověku utrpení bych si taky přála.

jsme u toho...je to na lekařích přece, ne ?

Lékaři se starají, když se starají příbuzní. Jinak...

Myslím že právě závěr života je snad nejdůležitější část našeho žití. Je to ta část která nám ještě zbývá...ostatní již odhořelo a je minulost. To co ještě hoří je přítomnost. To nejdůležitější. To se (podle mě) nesmí odstřihnout uměle, svévolně. To se musí žít. Odžít jako ovoce života.

Kecy v kleci.Na bolestivém umírání není nic povznášejícího,nic,co by ještě hořelo životem a nadějí.Člověk si v průběhu života té bolesti odžije už takhle dost-zvlášť když je ženou.

Myslíš rození dětí? To je přirozená bolest, teď s odstupem dokonce nostalgicky vzpomínám jako na bolest příjemnou :-))

Nechci to nějak rozebírat,zku­šenosti jsou rozmanité.Muž by ale do téhle- přirozené- bolesti nešel.

v každém případě je to normální :-)) mám tři děti, všecky velké. (přes 4 kila a zrovna ten první měl 59 cm a já byla vždycky hubená, malá.

Neřekla jsem,že jde o bolesti nenormální.

snachám jsem radila, aby si při porodu nebraly nic proti bolesti, že jim pomůže mobilizovat všechny síly a příroda si pak lépe poradí. Věřím že to tak funguje. že bolest může fungovat jako přírodní doping.

No to je ohromny..rekni to nekomu , kdo trpi chronickymi bolestmi a uvidis, co ti na to odpovi..bolest zasadne oslabuje, ten, kdo je zazil, vi, ze dlouhotrvajici bolesti vedou spis k depresim, clovek se octne jakoby na spirale a i kdyz depresivni puvodne neni, po nejake dobe se jim stane.

Přesně tak.

Bolest při porodu nemusí být hrozná. Vím jak, jen člověk nesmí moc poslouchat doktory. To ale není téma sem.

Dík.

Kéž by lékaři skutečně dokázali soucítit a v beznadějné situaci milosrdně zvedli dávkování.V současné době je ale spousta starých lidí odeslána do LDN,kteréžto zařízení pokládám za bránu předpeklí.

Tam nechce nikdo, nakonec lékaři raději pošlou nemocného domů i když doma nebude mít extra péči než tam.

Jenomže často nemá doma žádnou.

no právě...

to by mělo patřit jaksi k osvětě, že život je pokaždé komplet. nejen mládí ale i stáří se vším všudy.

To si zhruba po padesátce uvědomí úplně každý.Nikdo si ale nepřeje umírat dlouho,v bolestech a nedůstojně-když to třeba být nemusí.

Souhlas. Můj život se po padesátce nitěrně zlepšil, tedy srovnala jsem se sam se sebou :-)