Lékaři se starají, když se starají příbuzní. Jinak...
Myslím že právě závěr života je snad nejdůležitější část našeho žití. Je to ta část která nám ještě zbývá...ostatní již odhořelo a je minulost. To co ještě hoří je přítomnost. To nejdůležitější. To se (podle mě) nesmí odstřihnout uměle, svévolně. To se musí žít. Odžít jako ovoce života.
Kecy v kleci.Na bolestivém umírání není nic povznášejícího,nic,co by
ještě hořelo životem a nadějí.Člověk si v průběhu života té bolesti
odžije už takhle dost-zvlášť když je ženou. 
Myslíš rození dětí? To je přirozená bolest, teď s odstupem dokonce nostalgicky vzpomínám jako na bolest příjemnou :-))
Nechci to nějak rozebírat,zkušenosti jsou rozmanité.Muž by ale do
téhle- přirozené- bolesti nešel. 
v každém případě je to normální :-)) mám tři děti, všecky velké. (přes 4 kila a zrovna ten první měl 59 cm a já byla vždycky hubená, malá.
snachám jsem radila, aby si při porodu nebraly nic proti bolesti, že jim pomůže mobilizovat všechny síly a příroda si pak lépe poradí. Věřím že to tak funguje. že bolest může fungovat jako přírodní doping.
No to je ohromny..rekni to nekomu , kdo trpi chronickymi bolestmi a uvidis, co ti na to odpovi..bolest zasadne oslabuje, ten, kdo je zazil, vi, ze dlouhotrvajici bolesti vedou spis k depresim, clovek se octne jakoby na spirale a i kdyz depresivni puvodne neni, po nejake dobe se jim stane.
Bolest při porodu nemusí být hrozná. Vím jak, jen člověk nesmí moc poslouchat doktory. To ale není téma sem.
