Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Musim to napsat - jsi skvělá holka . Nemáš žádné předsudky, žádny pocit nadřazenosti, zajímají te lide. Moc hezky příběh.

Skvělá nejsem, předsudků mám hodně ale lidé mě zajímají.-) Když jsem měla období pocitu nadřazenosti, tak mi ho léčila babička nějakou fackou a mamka mě brávala do práce mezi onkologicky nemocné pacienty. A tam rychle "zestárneš"... Najednou zjistíš, že na vrcholu žebříčku hodnot je zdraví a láska. Nic důležitějšího v životě není. A pomáhat lidem, kteří si pomoc zaslouží. Třeba si vytipovat seniora, který už moc nemůže a jít mu udělat týdenní nákup. Nebo mu tajně před Vánocemi dát do schránky obálku s pětistovkou... Samozřejmě člověk nemůže pomáhat všem. Každý má v okolí nějakého seniora nebo sociálně slabého člověka a pokud si ten člověk pomoc zaslouží, tak mu ji nějakým způsobem v rámci možností nezištně poskytnout. Ten vděk v očích je nejlepší odměna.

A tata vždycky říká: na nic si nehrej a nad nikoho se nepovyšuj. Zatím si nic nedokázala. Narozdíl od nich...Chovej se ke každému slušně ale když se někdo bude k tobě chovat špatně, tak mu to dej sežrat. Na hovado platí jenom větší hovado...

Pomáhat lidem nebo i zvířatům lze mnoha způsoby. Důležitá je podle mého empatie, to znamená, vcítit se do pocitů jiných. Kdo to nedokáže nebo kdo se chvíli "neprošel v botách toho druhého", má pocit nadřazenosti a je schopen pouze kritiky.

to jistě jde, dokud se tzv. nespálíš s někým...pak si dáváš moc velký pozor a hodně přemyšlíš jak a komu...myslím, že je nás docela dost, co jsme chtěli pomoci a spálili jsme se

Také mezi takové patřím, také jsem se spálila, ale přesto mi to nebrání pomáhat dál někomu jinému. Protože ten za toho předchozího nemůže. Lidé jsou různí a každý by se měl posuzovat individuálně.

mě každé "spálení se" jen utvrdilo v tom, lépe hodnotit a vybírat...třeba mě úžasně vytáčejí různé sbírky na cokoliv, nejlépe u vchodů do OC, už několikrát jsem se zeptala, proč nejdou vybírat před Sněmovnu třeba ???

Na tyhle sbírky nedávám ani korunu. Ale ráda přispěju, když je nějaká akce a peníze jdou přímo do rukou potřebného. Třeba motorkáři mívají vánoční vyjížďky a udělají sbírku na konkrétní těžce nemocné dítě. Peníze jdou přímo do rukou rodičům postiženého dítěte. Takhle stejně to mají i metalisté a rockeři.na těch našich "záhumenkových" úrovních. Udělají společný koncert někde na kulturáku i se sbírkou a celý výtěžek jde naprosto transparentně opět přímo do rukou postiženého člověka nebo jeho rodičům.

Mně se strašně líbí ti blekoši ve strašidelných hadrech, jak sází do dózy pětistovky a někteří i tisícovky.

Před + - pěti, šesti lety vyšla z ordinace celkem mladá holka. Vlasy vypadané po chemo a asi nikdy nezapomenu na její tvář... Tolik blaženého a šťastného výrazu v obličeji jsem nikdy neviděla. Jako kdyby vyhrála euro jackpot.-). To mě opravdu dostalo a utvrdilo v životních prioritách... Mamka se o ní odmítla bavit, takže asi tipuji, že jí byl sdělen nějaký pozitivní výsledek léčby a možná i uzdravení... Nechci myslet na to, že to bylo vlivem nějakých bobulek nebo injekce.

Ach jo, takových znam, co se radovali, že léčba zabrala. A za rok...

o tom to právě je.....člověk neví, kam ty peníze přijdou většinou...už jsme četli mockrát o tom, jak se nějaká sbírka rozkradla, tak je člověk takový nějaký s "nastraženými slechy"...jako ty sbírky na psí a kočičí útulky...to raději nakoupíme pár pytlů granulí, nějaká balení konzerv pro psy i kočky a odvezeme to do toho útulku...žádné peníze někomu dávat...nadáváme, jak se s tím nadřeme při vykládání, ale pak máme dobrý pocit..

Nevím, jak je to v jiných organizacích, ale ta naše má transparentní účet, a z něj jsou zajišťovány všechny potřeby zachráněných zvířat. Jídlem počínaje a veterinárním ošetřením konče. Díky tomu se dělají i velice náročné a drahé operace, která zvířata potřebují. Nebýt lidí, kteří na tento účet přispívají, nebyla by možnost se o zachráněná zvířata postarat, protože organizace žádné peníze od státu nedostává. Přitom se o zvířata staráme lépe, než v mnohých útulcích a nikdo z nás žádný plat nebere. Naopak jsme schopni brát si pejsky i z útulků a nacházet jim nové domovy, protože v těch útulcích tráví někteří i několik let. Jinak organizace pořádá různé akce a aukce, na kterých si přivydělává. Teď před vánocemi třeba nafocením a prodejem kalendáře na rok 2022, kde jsou někteří ze zachráněných psů i se svými ošetřujícími lékaři a sestřičkami, kteří je dostali z nejhoršího.

Taky neverim žádným sbírkam... A žádným neziskovkám. Obojí býva pro někoho džob.

Líbí se mi ten nápad s petistovkou do schránky. A to především proto, že obdarovaného k ničemu nezavazuje, k žádnému děkování a vděčnosti.

Jinak byva dobročinnost pokrytecká, takové sebedojímání, jak je člověk ušlechtilej.

jedině na co dávám, tedy když je vidím, jednou ročně na boj proti rakovině, jak dávají ten špendlík měsíček zahradní

U nás na dědině to nefrčí.-) A asi bych do toho nešla... Nemám potuchy kolik peněz opravdu doputuje tam, kam jsou určeny.

dělám to tak léta a myslím, že je to asi jedna z těch nejférovějších a docela oblíbených sbírek.....nevím jak kde, ale tady se nějak rozmohlo, zvlášť když se opravují silnice a čekáte na těch mobilních semaforech, že zaťuká na okénko většinou mladý kluk/chlap, strčí do okýnka lísteček s textem, že je hluchoněmý a blabla a chce nějaké chechtáky, za odměnu pak dostanete nějakou krávovinu, která je akorát na vyhození...bacha na ně

No právě... Jsem sice blbá jak necky ale až tak úplně to v hlavě vypatlané nemám.

Může a nemusí. Já nad tím nepřemýšlím. Taky až tak dobrosrdečná nejsem.;)) Ale když je potřeba někomu pomoci, tak ráda pomůžu... S tou pětistovkou do schránky to byl jenom příklad. I ta blbá stovka pomůže a potěší. Ale jak píšu, anonymně. Já bych se styděla u někoho zazvonit, nabídnout mu peníze a kochat se nad jeho rozpaky. Hrdý člověk by mě taky mohl ve finále poslat do míst, kde končí záda... Já od začátku lockdownu co bydlím na vesnici, dělám jedné staré paní pravidelně týdenní nákup. Drobné od cesty samozřejmě odmítnu ale občas se nechám ráda pozvat třeba na pagáčky.-))) Tím se nemusí paní cítit zavázaně. Je to něco za něco.