Přiznání jednoho takyznásilňovače, odtud..
...také jsem jednou jedinkrát zafungoval jako opičák. Šel jsem po temné a liduprázdné chodbě naší firmy a u umyvadla před hajzlíky si kamarádka Marta (chodili jsme na mejdánky uzavřené společnosti přátel) myla pacinky. A měla do chodby hodně vyšpuleno pěkné, do texasek upnuté pozadí. Podotýkám že nám bylo okolo čtyřiceti a nikdy jsme spolu nic nerozjížděli, ona byla zamilovaná do svého čerstvě nabytého chotě a já to respektoval. Jenže, kouzlo okamžiku, nevím, co mě to napadlo, přirazil jsem k té prdelce poklopcem a rukama jsem (úplně reflexivně, zcela mimoděk, skoro nechtěně) zezadu sevřel její kozenky. Obě, když je ta rovnoprávnost. (Sevřel není správné slovo, jenom tak lehce jsem vložil její úrodu do svých dlaní.) Byl to fajnový matriál, nebo měla kvalitní podprdu. To vše se slovy „Kde je vystrčeno, tam je dovoleno, říkala to moje maminka!“
„Tarasi, ty čuně!“ víceméně pobaveně pravila Marta a pleskla mě po hubě mokrou rukou.
A tím ta aféra skončila, aby se dnes, po téměř čtyřiceti letech, rozhořela plnou silou.
Co jsem to udělal? Jak jsem vůbec mohl? Co když to Martu celých těch pětatřicet let trápilo, že ji zneužil ten prasák Taras, bez jejího souhlasu jí osahával na prsouch a zničil jí tak střední věk a stáří, stejně jako tahle prdící a věčně (cokoliv) hulící společnost zničila dětství Gretě. Jak bych to jen napravil? Pošlu jí sto tisíc. Nebo rovnou dvě stě!
1
