Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

No vidíš. A bude to jako za totáče, na který tak ráda vzpomínáš. Budeme držet hubu a krok, jako tehdy

Já jsem se tehdy nebála, ale je fakt, že jsme mluvili převážně v soukromí. Internet nebyl, a na vydávání i třídního časopisu ve škole muselo být extra povolení. Proste ty naše řeci nikam nedolehly. Za velkou vymoženost jsem považovala internet a svobodu slova. Tak to už je pryč.

Dnešní doba je taková,že se budeme bát říci něco jeden před druhým...

To jste na tom v Německu tak zle?

Ne, my jsme na tom tak zle. I když totalitní mozky nad tím jásají, že byly umlčeny všechny názory, kromě toho nařízeného.

To jsou jen jeho výkřiky bezmoci...upla­kánka....

Tak říkat v soukromí snad ještě ne, to se neprokáže . Ale nesmí to slyšet nikdo další .

To, že zavřeli zobák webům jako Aeronet a dalším považuji za správné. A že se pravděpodobně bude např rudý poslanec a bývalý příslušník pohotovostního pluku zpovídat za své výroky? V případě, že ano, má nárok na regulerní soud podle ideologicky neovlivněného Trestního řádu a zákona. A ještě nikde není napsáno, že bude souzen a odsouzen. Jestli někdo současnou situaci stovnává s dobou všudypřítomných fízlů STB, uličních výborů, prověrkových komisí, pomocníků VB v každé druhé ulici, Justicí řídící se "socialistickým" (po vzoru sovětského) zákonem, tak nejspíš trpí ztrátou paměti ....Srovnání s totalitou hodně kulhá. A potom...můžeš klidně veřejně protestovat a napsat svůj názor třeba sem a nemusíš mít obavy, že ti na dveře zabouchají STBáci a že tvé děti, případně vnuky nevyhází ze škol a tebe vyhodí z kvalifikované práce a budeš moct tak akorát někde uklízet.

...no tvé vnučky nevyhází ze škol neboj

co ty považuješ nebo nepovažuješ za správné je jen tvoje věc a ostatní to fakt nezajímá

Vždy se sem akorát připlazí si zaštěkat...

tak tak...a čeká na kostičku

Proč jsi ji držel? Já si vždy ke všemu řekla to své. Nechtěla jsem, aby socialismus skončil, kritizovala jsem jen to, co se mi nelíbilo. A jak jsem už psala, bylo toho mnohem méně, než dnes. Rozdíl tu ale je. Tehdy jsme si svoje názory v klidu vysvětlovali a nestalo se mi, že bych kvůli té kritice byla nějakým způsobem perzekuovaná. To se bohužel nedá říci o době pozdější a hlavně dnešní.