Za minulého režimu platila tato poučka: "V socialismu si nesmíte
myslet, źe si něco nesmíte myslet. Smíte myslet, že smíte
myslet."
Pak přišlo na pár desetiletí to krásné Voltairovo, že sice nesouhlasím s
vaším názorem, ale budu do posledního dechu hájit vaše právo ho říkat.
V tomto to byla krásná doba. Těžko se mi zvyká na to, že už není.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
1
1