Za socialismu to meli duchodci obzvlast tezke!!!
Kalhoty roztřepené na vnitřní straně,
Zápěstí roztřesené a seschlé dlaně,
Kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce,
Tak tedy říkejme mu třeba důchodce.
Rukávy u zimníku odřením lesklé,
čekává u rychlíků na zbytky ve skle,
Stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce
A pak je střádá do obálky, důchodce.
Ref: V neděli vysedává na lavičce v sadech
A starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu,
Sluníčko vyhledává, naříká si na dech
A vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu.
Na krku staré káro a úzkost v hlase,
Když žebrá o cigáro, zlomí se v pase,
Namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,
Když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky,
že jednou ze mne bude taky důchodce ...
