A teď mi prozraď ty rozumbrado, co jsme mohli slibovat my, když jsem byli v té době buď malé děti nebo ještě nebyli na světě. Nevím, ale mám takový pocit, že na doživotí se ani tenkrát do uranových dolů neodsuzovalo. Mně spíše vadí dnešní rozsudky, kdy jsou až na 20 let odsuzovány ti, kteří šli bojovat na Ukrajinu a bránit nevinné lidi proti té fašistické sebrance, která je tam zabíjela. Ale kdyby šli bojovat s ukrajinskou armádou, tak by tu byli naopak oslavováni. Nelíbí se mi ani to, že už 500 stovkám lidi s jiným názorem je vyhrožováno soudy a vězením. Tentokrát 3 lety vězení. A to v době, kdy tu prý máme demokracii a svobodu slova. Alespoň se jí tu mnoho z vás neustále ohánělo. Nehledě na to, jakou cenzuru tu dnes máme. Lidé se bojí i něco okomentovat, protože cenzor nikdy nespí. Píše se v náznacích a velice opatrně. Je mi z této doby zle. Kam jsme se to dostali?
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
1
1
.