Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

"...Kdo miluje peníze, nikdy se jimi nenasytí, a kdo miluje bohatství, nebude mít nikdy dost. I to je marnost.

Když přibývají dobré věci, přibývá i těch, kdo je jedí. A co z toho má jejich majitel, než že se na ně dívá?

Sladký je spánek sloužícího, ať už jí málo, nebo hodně, ale boháčovi jeho nadbytek nedává spát.

Viděl jsem pod sluncem toto velké neštěstí: bohatství, které jeho majitel hromadil k vlastní škodě. Při neúspěšném podnikání o své bohatství přišel, a když se stane otcem syna, už nic nemá.

Jak člověk vyšel z matčina lůna, tak i odejde – nahý, stejně jak přišel. A za všechnu svou tvrdou práci si nemůže nic odnést.

I toto je velké neštěstí: Přesně jak člověk přišel, tak i odejde. Co tedy získá ten, kdo tvrdě pracuje a honí se za větrem? Navíc každý den jí ve tmě, ve velkém trápení, v nemoci a v hněvu...."

„Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“

"Kdyz si urves pro sebe vetsi kus zbyde na ostani min?"
Zbyde mín země, například. Dneska už jsou všude zákazy, nedá se chodit tam, kde jsem běhala jako malá holčička. Je to smutné. Zeme neni nafukovací, ani jeji zdroje.

Jediné co je nafukovací je lidská hamižnost, ta nebere konců, podobně jako lenost či hloupost. Vzhledem k tomu, že nás bude za chvíli 8 miliard a každý by chtěl žít na standartu šlechty kterou jsme za jejich nesoudnost před dvěmi stoletími poslali pod gilotinu, to začíná být problematické.

No právě, Diogene, kazdy na svete by chtěl zit tak, jako žijeme my v Evropě. Je to ostrov blahobytu v moři bídy. Jenze my ten ostrov všem otevrit nemuzeme - nemel by potom nikdo nic.