Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Kdyz oni jsou zmlsani, na svátky nechteji stejné jídlo druhy den, a taky nevím, jestli někdo přijde. Proste radši toho mam vic.

Příkladná vizitka dobré hospodyňky stydět by ses měla a ne se s tím tady vytahovat. Na jedné straně poukazuješ na hladovějící a sama máš více než spotřebuješ. Soudruha na tebe. Však on už se postará, abychom se měli všichni stejně

Za to může ten zapráskaný kapitalismus.

A když toho koupím méně, tak to, co jsem nekoupila, se dostane k tem hladovejicim. To jsou myšlenkové pochody.

Ty jsi asi kolem smyslu pro humor ani neprošla, viď?

Jo on to byl humor, ja myslela, ze to myslíš vážně. Haha.

Laska prochazi zaludkem..dva­nactero cukrovi a tak dale

K tomu ale netřeba nerozumný nadbytek.

Komu netřeba?

Nikomu.Ty snad tvoříš dvanáctero druhů cukroví?

Ano. Manžel to miluje.

To většina,ale nemusí to přeci být zrovna dvanáctero druhů. Každý rozumný chlap má stejně tak rád ženskou,která nestojí jen u plotny a není o svátcích uhoněná.

Ja jsem si s tim s láskou vyhrála.

To už bude po sedmdesátce obtížnější.

Proč, naopak, užiju si to. Pustím si k tomu detektivky, poslouchám, celý byt voní. Těším se na to cely rok. Lepší než se dohadovat na diskuzích. Víš, kolik bys toho napekla, kdybys nebyla závislá na internetu?

Tyhle poznámky jsou už dost neomalené.Naštěstí nemusím nikomu skládat účty,jak nakládám s chvílemi oddechu,které si musím povinně ordinovat.Jen proto ale dokážu obstarat vše potřebné, bez ztráty květinky.A není toho málo.
V mém věku už peče málokdo a nemusí jít zrovna o důvody zdravotní,ale i finanční.Dá se říct,že tuhle tradici držím především kvůli vnoučatům,protože mám problém se zády a nebýt cvičení ani bych to nezvládla.
(Ostatně dvanáct druhů cukroví nemusí nutně znamenat větší množství,než mých šest.)

Nemyslela jsem to ve zlem, klidně jsem mohla napsat, kolik bych udelala užitečné práce ja, kdybych se nevybavovala na internetu. Co z toho je, nic. Ani zdravé to neni.
A to pečení, nějak si to spojuji s babičkou, stará paní prostě vaří a peče. Je to lehká prace. Mám asi takový komplex, aby bylo pořád co nabídnout příchozím.

Já ale vařím a peču až moc.Jak už jsem zmínila,často v tom nahrazuji chybějící maminku vnoučat.
Chvíle odpočinku si ordinuji výhradně jako odměnu za vykonanou práci.A moje "závislost" na netu má stále svoje meze.Především bych nikdy zdejšímu pokecu nedala přednost před mými reálnými lidmi a nechodím sem večer.

Také nevyhazuju,vždyť jídlo není zrovna laciné.Co někdy zbývá,nabalím rodinám synů do jejich domovů.

Aspoň nevidíš, jak to vyhazuji oni .

Říkala jsem si,že je zbytečné popisovat naši rodinnou realitu,kdy vnoučata zůstala bez mámy a skutečně si váží všeho,co navařím,protože táta to zkrátka moc neumí.