Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Ja jsem si s tim s láskou vyhrála.

To už bude po sedmdesátce obtížnější.

Proč, naopak, užiju si to. Pustím si k tomu detektivky, poslouchám, celý byt voní. Těším se na to cely rok. Lepší než se dohadovat na diskuzích. Víš, kolik bys toho napekla, kdybys nebyla závislá na internetu?

Tyhle poznámky jsou už dost neomalené.Naštěstí nemusím nikomu skládat účty,jak nakládám s chvílemi oddechu,které si musím povinně ordinovat.Jen proto ale dokážu obstarat vše potřebné, bez ztráty květinky.A není toho málo.
V mém věku už peče málokdo a nemusí jít zrovna o důvody zdravotní,ale i finanční.Dá se říct,že tuhle tradici držím především kvůli vnoučatům,protože mám problém se zády a nebýt cvičení ani bych to nezvládla.
(Ostatně dvanáct druhů cukroví nemusí nutně znamenat větší množství,než mých šest.)

Nemyslela jsem to ve zlem, klidně jsem mohla napsat, kolik bych udelala užitečné práce ja, kdybych se nevybavovala na internetu. Co z toho je, nic. Ani zdravé to neni.
A to pečení, nějak si to spojuji s babičkou, stará paní prostě vaří a peče. Je to lehká prace. Mám asi takový komplex, aby bylo pořád co nabídnout příchozím.

Já ale vařím a peču až moc.Jak už jsem zmínila,často v tom nahrazuji chybějící maminku vnoučat.
Chvíle odpočinku si ordinuji výhradně jako odměnu za vykonanou práci.A moje "závislost" na netu má stále svoje meze.Především bych nikdy zdejšímu pokecu nedala přednost před mými reálnými lidmi a nechodím sem večer.