připadám si hodně nemožná, tedy cítím že mi hlava nepracuje jako dřív a jsem stejný lajdák, ale neprožívám to jak dříve (nikdo od mne nic nečeká). Syn mě přesvědčuje že by se mi rozum vrátil kdybych ho musela používat. A že všecky tyto internety, seriály, čumění do blba, likvidují schopnost se něčemu intenzivně věnovat a člověka zblbnou. Dává mu za pravdu. Jakmile se člověk intenzivně do něčeho pustí, s nasazení a plným zájmem pak přijdu i výsledky. Když se povaluje jako důchodce či nezaměstnaný, či jen tak lelkuje...nic z něj nevypadne. a může si myslet že je blbý a přitom je jen líný
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
.