Kdyz jsem se vratila domu, nemohla jsem udrzet sklenici v ruce, tocila se mi
hlava a chuze mi delala velke potize,
nemam zadne ochrnuti, zbylo mi omezene otaceni hlavou a boli me temer neustale
krcni svaly. Plavu jen pod vodou, nebo na zadech, jezdim autem, na kole, na
bezkach....napsala jsem o tom proto, ze uz vim, ze pri narazu nikdo nic
neciti..neni se treba bat.
to je ale jiná situace, podobná jako omdlení či spánek. Nejedná se o umírání. Já taky omdlela víckrát i se topila. Umírání chápu jako skutečné totální konečné vypínání funkcí mozku - nikoliv pouze vypnutí vědomí kvůli úlevě.
To je jedno, slo mi o bolest, kterou jsem vubec necitila . Mela jsem prozitek v blizkosti smrti..
Tos ale měla "jenom" štěstí v neštěstí,protože milosrdné bezvědomí
nepostihne každého.Těžce zranění často křičí bolestí dokud nejsou
vyproštění a není jim konečně podáno morfium.
Ale raději od tohoto tématu pryč.Přejme si pevné zdraví a bezbolestné dny
až do konce.(Konec dobrý,všechno dobré). 
