Viděl bych chybu v lenivém a nefunkčním státním aparátu. V teorii a na
papíru by vycházelo vše na výbornou. kdyby i lidi pracovali zodpovědně a
na výbornou.
Specielně třeba to nedostatkové zboží. V patnácti mi koupil otec ojetého
pionýra, vše fungovalo, akorát jedna pneumatika měla přetržený drát.
Prostě se musel koupit plášť. Maličkost, mysleli jsme. V mototechně ve
Varech jsem se dozvěděl opakovaně, že v pondělí dostanou zboží a nikdy v
té dodávce ten plášť nebyl. Otec sjezdil a obtelefonoval za pláštěm na
pionýra mototechny v okolí K.Varů ... bezvýsledně. Jel jsem na prázdniny
na Slovácko a pionýra poslal vlakem. Z nádraží jsem ho dotlačil domů, v
Kyjově plášť také neměli a každé pondělí vyšlo na prázdno.
Naštěstí jsem měl šikovného dědu, ten spojil konce roztrženého drátu
po jejich ohnutí kombinačkama kusem jiného drátu a sešil tto dratví, aby
duše nelezla bokem vem. Za tři roky jsem na tomto provizoriu jezdil aniž by
se mi podařilo ten proklatý plášť sehnat. S tímto pláštěm jsem toho
pincka pak prodal.

No když ve vedoucích pozicích byli angažovaní
diletanti, tak to řízení (podniků, hospodářského plánování...)
zákonitě nemohlo být efektivní. Jak je v jednom vtipu z tehdejší doby:
plány se plní na 100%, ale nikde nic není. V kapitalismu určuje výrobu
poptávka (trh), v socialismu to byli plánovači. Ale celá situace jistě
souvisí i s tím, že u nás (v soc. zemích vůbec) nebyla obecně nijak
valná pracovní morálka, a to i těch šéfů; rozhodně ne taková, jaká
byla na Západě. Taky proto Západ šel kupředu, narozdíl od nás.
