To je pech.Pokud ale vaši věděli kam jsi šel,nebylo tak složité do
kamarádovy rodiny zavolat,nebo tam zajít. 
To je pech.Pokud ale vaši věděli kam jsi šel,nebylo tak složité do
kamarádovy rodiny zavolat,nebo tam zajít. 
Pokud vůbec řekl rodičům, kam jde! Někdy si dítě pouze myslí že
řeklo - ale - ve skutečnosti neřekne...
Můj nejstarší vnuk jako dítě byl "mistr světa ve výmluvách" Dědeček s
babičkou jej vzali na chatu a dědeček s ním šel do lesa. Klouček (tehdy
čtyřletý) se s dědečkem nudil a v nestřeženém okamžiku mu
utekl.Dědeček si stěžoval rodičům a následoval výslech: "Proč jsi
dědečkovi utekl???"
Klouček na to: ""No, my jsme s dědečkem závodili, kdo bude dřív u babičky
v chatě a já jsem vyhrál!!!"
.
Rodiče znejistěli: ""Ale dědeček o závodech nic neříkal!" .
Načež klouček: ""Ani nemohl, on o tom závodě nevěděl"
to je právě to.. nevěděli, jen věděli že jsem v jednom z baráků
někde poblíž... a jelikož příkaz jeho rodičů zněl neotvírat ať je to
kdokoli, tak jsme prostě vypnuli zvonek a nikdo se na nás nedozvonil... a až
došli jeho rodiče, tak se mě zeptali, jestli už se doma po mě neshánějí
a tam jsem si to uvědomil... samo, že jsem řek, že ne, že mám přijít o
půlosmé a tak mám ještě 5 min. čas, když je to jen přes ulici, jenže
děsivé bylo mé zjištění, když mi jeho maminka musela asi 5x ukázat na
hodinkách, že je půl deváté... fakt nevím jak je možné , že i když
jsem znal hodiny, tak jsem prostě viděl jiný čas...
no
doma pak čoro moro... a jak tam byla kriminálka, tak jsem strachy ani
nedutal... ten obří respekt si pamtuju dodnes... dneska polda? pche...
nemůže prakticky nic... 