Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

nedovedu si představit v praxi, co tou úctou a pokorou ke všemu rozumíš. Tedy jak se to projevuje.

Přistupovat ke vsemu tak, ze se opravdu dívám a vnímám. Bez předem prijatych představ.
Nekteri lide ziji jen ve svych představách, s temi je to pak těžké .

jo takhle. Jenže skutečnost může být mnohem obyčejnější, když s tebou nesouhlasí jiní, tak žijí v představách, a když nesouhlasíš ty, tak se díváš opravdově (podle sebe). to je trochu nevyvážené.

Myslim, ze se to pozná. Vezmi si třeba diskuze, můžeš posuzovat lidi v nich podle toho, jakou mají pověst podle toho, co ti o nich nekdo napsal do vzkazniku. Nebo podle svých vlastních zkušeností. V prvním případě je odsoudis jako druzi, "kolektivně", tomu se lze těžko ubránit. V druhém případě muzes poznat, jací jsou doopravdy, a objevit netušené světy . To samozřejmě platí o všem.

Jsem obezřetnější, a držím si odstup. Nemám chuť se s někým přít o hovno.

K tomu se už musím taky dopracovat.

Máš krásnou ikonku. Pasuje mi k tobě víc, než ta předchozí. Jako na tebe ušitá.

Možná mi jen nerozumíš,co míním výrazem-převyšování.Sku­tečně to není výška,ani třeba lepší výřečnost,ale výhradně vyšší a přetrvávající mravní hodnoty.Zajímavé je,že nám vlastní vnitřní mravní korektiv brání v realizaci všeho,co odporuje našemu svědomí.Llišíme se jenom v míře.Málokoho ale v této souvislosti napadne otázka-komu se to vlastně v tomto případě zodpovídáme?

Rozuměla jsem ti dobře, bohužel ty mně ani trochu.
Jake moralni hodnoty má příroda, vesmir?
Nemá je ani Bůh, kdyby tedy byl, tak je to pěkný gauner.

Veškerá příroda je testem našich morálních hodnot.
S Bohem to mám nevyjasněné,takže bych to intimní téma raději nechala stranou.

"Veškerá příroda je testem našich morálních hodnot. "
A ty mi budeš vykládat o nabubřelosti .

Kdybys nerozuměla,byl tím míněn náš (ne)ohleduplný vztah k přírodě.Takové to -po nás potopa- což je vskutku nabubřelé hodně.

Já ti zcela rozumím, mám to stejně. A nejen to. Taky jsem se ptala, komu mám projevit vděčnost za všecky ty dary které jsem obdržela, za ty šťastné chvíle a nakonec za vše co jsem prožila k dnešnímu dni. Chctěla bych projevit vděčnost, volat z okna nebo jen tiše do sebe. Děkuji. Nakonec i kdyby Bůh nebyl, musela bych si ho sama v sobě vyvolat právě pro tu vděčnost, které jsem plná.

Ja se spis ptám, k čemu Buh nebo vesmír potrebuje tu strašnou spoustu utrpení všech živých tvorů. Třeba ten kocourek, jak jsem o něm pred par dny psala, tak neskutecne, neuveritelne trpěl, mlátil sebou bolesti metr okolo sebe, vydával zoufalé, šílené skreky. Mohl byt někde v lese, nebo u jiných lidi, nikdo by mu nepomohl, umíral by dlouho a straslive.
Ať mi nikdo nevyklada o boží spravedlnosti a dobrote.
No, a taky jsem si mohla zacpat usi, zavřít oči, a užívat si, jak je ten svět krásný, a jak jsem šťastná a vděčná.

Však ti také nikdo vykládat o Bohu nebude :-) tedy já určitě ne. nemusíš mít obavy

Tu otazku si Jessie kladou vsichni tvari v tvar utrpeni, bud ktere se deje jim samotnym, nebo jinym. Zatim jsem na ni nedostala od zadneho farare, se kterym jsem se setkala , rozumnou odpoved. Tak jsem se tedy snazila nalezt odpoved sama. Domnivam se, ze jsme soucasti jakehosi stvoreni, pod Bohem si neumim predstavit osobu, nybrz pouze jakehosi universalniho ducha, to jest energii, vedomi..jelikoz se setkavame ve svych zivotech s neuveritelnymi fenomeny, ktere nelze vysvetlit rozumove, dospejeme casem k presvedceni, ze neco vyssiho, jakasi autorita preci jen existuje. Clovek se dostava do situaci, kdy si nevi rady a je logicke ze vola o pomoc prave toho Boha, na ktereho puvodne neveri a mnohym se skutecne stava, ze se jim jakoby zazrakem pomoci dostane, jinym ale ne. Cim to je? Casem prijdeme na to, ze je to virou, ktera je nekdy tak silna, ze jakoby privola pomoc, ktera tu predtim nebyla, mozna je to obracene, ze zazrak primeje nevericiho uverit...domnivam se, ze prichazime na svet s poslanim, jelikoz clovek ma v sobe dobro, ale i zlo, to jest necha se ovladat jak jednim , tak druhym, ma za cil se polepsit, jednat ve smyslu dobra , nekteri toho uz jsou schopni, ale s jinymi clouma stale jeste sobectvi.. to, co se nam v zivote prihodi, je tak nejak prilezitost se zachovat bud ve jmenu dobra, nebo zla. Rikam tomu zkouska. Tech zkousek je nespocetne, a jsou stale tezsi..a my si sami vyzkousime, jak jsme na tom, vzhledem k tomu, ze jsi koteti pomohla, jsi uz na sve ceste dost daleko..mas soucit s trpicim zviratkem, ktereho by se jini treba hnusili..v tom ja vidim smysl utrpeni. proc se zrovna ten kocourek musi trapit, na to nemam zatim odpoved..asi na to nikdy neprijdu..myslim dokonce, ze se to dozvedet ani nemame..

Dobré je přijmout myšlenku,že ani případný Bůh(ať už si představujeme cokoli) nemá za úkol jakkoliv měnit naše osudy.Jakobychom na jevišti života měli předvést,co dokážeme.Lze i věřit,že se nám to jednou všechno sečte.

Pěkný příměr, kulisy se pořád mění aby nás rozpohyboval :-))