U mě to zůstalo dodnes, manžel žije jenom z cukru a rohlíků, je slinivkář a nemá problém. Podle mě je to v hlavě. Pokud něco považuji za škodlivé, tak mi to začne škodit. A pokud to považuji za prospěšné a požívám s mírou, tak mi to prospěje. Je to psychická záležitost.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
1
1
