Selhání státu na celé čáře. Začalo to bombastickým slibem vlády
napumpovat do ekonomiky 1,2 bilionu korun – to je 1200 miliard korun, které
odpovídají zhruba jedné pětině roční produkce ekonomik.
A skutek? Vyplacená pomoc nepřekročí 4 % HDP!!! A to jsem shovívavý a z
deklarované pomoci vynechám jen do očí bijící položky, které s covidem
přímo nesouvisí, jako například nákupy čínských ochranných pomůcek,
dotace na potravinovou soběstačnost, dotace do lesnictví, pomoc OKD, ale i
„rouškovné“ pro důchodce či malou splátku části starého dluhu vůči
nemocnicím.
Je to pouhá pětina slíbené pomoci. Co to v praxi znamená? Že přímé i
nepřímé náklady na covid-19 v Česku nesou na svých bedrech hlavně
podnikatelé, firmy, přetížení zdravotníci... A stěžovat si mohou i
úřednici, kteří místo běžné agendy, přijímají, kontrolují,
ověřují, opravují, vrací, schvalují,… všechny ty složité žádosti,
které si „ti nahoře“ vymyslili, jen aby co nejvíce prostředků mohli
zpětně předložit EU rozpočtu k proplacení.
Přitom stačilo na kritickou dobu vypnout část daní, a poskytnout plošnou
kompenzaci procentem z tržeb. Bohužel největší chybou roku 2020 bylo
spoléhat se na stát.


v čem spočívá problém s internetovým
připojením...??? 
O
překážkách rozvoji řemesel se nemá cenu bavit, protože české školství
od své reformy po srandapuči v 89-tém, žádné řemeslníky neprodukuje...
proto sem musí jezdit řemeslníci ze Slovenska... z Ukrajiny... z Polska... a
dnes již i z Mongolska...!!!
Můžete mi prosím sdělit, co by šikovný
řemeslník nebo zemědělec dělal bez státu...??? 
.

