Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Tak tohle se ti opět nepovedlo. My jsme byli pracovití, ale pracovat neznamená otročit. Tady byla 8,5 hodinová pracovní doba. Pracovalo se většinou v ranních směnách, popřípadě odpoledních, dnes už se pracuje i v noci. Není tu výjimkou, že se pracuje 10 - 12 hodin denně. Ani se nedivím, že rodiče pak nemají čas na výchovu svých děti a cítí se unavení. To, že řada lidí neodešla proto, že se bála, že by na západě museli pracovat, je ubohost. Lidé tady byli na práci zvyklí.

To bych se tě Marto pak k tomuto tvému příspěvku rád zeptal na tvůj názor odkud se vzalo rčení: pátek je malá sobota. A nebo třeba : kdo neokrádá stát, okrádá rodinu ???

Exupery napsal, že je něco docela jineho, když udeří do země krumpáčem galejní otrok, nebo zlatokop. Stejná činnost, a pritom tak obrovský rozdíl. To neni nechuť k práci, Loretto, to je přirozená nechuť lidské bytosti k otrocké práci.

Otrocka prace je prace, kterou je clovek nucen vykonavat, aniz by chtel. V tomto smyslu otrocili zejmena vsichni ti, ktere vyhodili komunisti z prace a donutili je vykonavat praci, kterou si sami nevybrali a na kterou casto ani fyzicky nestacili. V kapitalismu je moznost nepracovat, nikdo te k praci nenuti, zatim co v socilalismu , rizenem komunisty, byla pracovni povinnost. To, kteri povazuji svou praci za otrockou, mohou se na ni vykaslat a najit si jinou. Dokonce mohou odejit do jine zeme, kde se jim treba bude lepe zamlouvat pracovat.

Vidíš, mně tak nejak připadalo, že za komunistů byla práce radost . Možná proto, že jsem se vzdycky cítila v kolektivu dobře. Žili jsme tak nejak víc pospolu, společné rekreace, dovolené, nejrůznější akce a oslavy. Také se mi líbilo, že když někdo na práci nestačil, takovi ti pomalejší, postižení, nemocni, tak dostal praci, na kterou stačil, nikdo ho nevyhodil na dlažbu jako dneska.
Dneska je zaměstnanec jen výkonnou součastkou, musí fungovat, jinak nikoho nezajímá. To dřív nebylo, byli jsme především lidé.