Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Ty se mi fakt asi zdáš.
Zřejmě jsi žila na jiné planetě, když zde přednášíš takové pohádky, nabo snad sny a ideály.
Neexistovala jednotná pravidla, všude to bylo jinak a také to bylo jinak v různých obdobích budování socialismu, ale nikdy to nebylo tak, jak říkáš. Protekce a tlačenka samozřejmě taky hrály svou roli, ale základ byl čistě politický. Franta Vyskoč nemusel jít na horníka, mohl si vybrat, třeba ještě hutníka, nebo házet lopatou na stavbu. Prostě když byl někdo neurozený, tak měl smůlu. Ne že by nějakou školu nakonec neudělal, ale dalo to stokrát víc zabrat, než parchantovi soudruhů tajemníků. Měl jsem to šetěstí, že mě přijali na učňák s maturitou, bylo to s odřenýma ušima a na odvolání. Vždyť jsem měl na základce jen vyznamenání a ty tvoje přijímačky jsem udělal levou zadní. Jenže na ten obor byl tak trošku nával, takže půlka mých spolužáků, kteří byli přijati bez jakýchkoliv problémů, byly protekční synáčci, na základce trojkaři i čtyřkaři, jak udlěli zkoušky nevím, ale moc dobře si pamatuju, co jsem na dvojku musel umět já a co synáček soudruha náměstka. Ovšem to byla úplná legrace, sedmedesátá a osmdesátá léta. Táta zažil v padesátých horší věci. Soused byl na nucených pracích v dolech, v Jáchymově, místo školy, na kterou nesměl jen proto, protože se narodil ve špatnou dobu špatným rodičům. Taky spoustu tupých Hujerů s večerní průmyslovkou si pamatuju, ten film je sice komedie, ale na nějakých reálných základech vznikl, Svěrák by si ty blbce jakože vystudované přes stranu nevymyslel úplně a pro nic za nic.