ale komanči to měli dobře nastaveno.. v době bohoslužeb vysílali studio
kamrád... takže jako dítě jsem moc nemusel chodit do kostela (byl jsem tam
nucen)a chtěl se dívat... rodiče to tehdá neměli snadné a ještě aby tomu
dali závdavek, tak tam po bohuslužbách ještě hodinu zůstávali (otec byl v
radě starších a mamka jáhenka), tak jsem si našel jinou zábavu a v tu dobu
si chodil hrát na varhany...
nicméně, kostel,
konkrétně bible mi dala dobrý základ a je dnes rodičům moc a moc děkuji,
že to dělali tak jak to dělali... ač už klasický věřící nejsem, tak
jsem přesto věrný odkazu JK a těch dobrých rad, co je v bibli... má to
něco do sebe a ne že ne, ale člověk se musí neustále snažit být dobrým
člověkem... ono i to nezabiješ je zajímavé... sem tam nějakou mouchu
zabiju, ale taky už moc ne.. spíš ji nechám vyletět nebo ji navedu na cestu
k oknu... škoda každého života a v tom je ta podstata... jakákoli
maličkost nás utváří... utváří naši mysl... samo teď už mám na víru
jiný názor obzvláště, když jsem viděl, jak se lidé v kostele dokáží
přetvařovat a v reálu jsou to svině... dnes je to spíš móda nebo min.
byla, ale řekněte mi co je do člověka, co se vyzpovídá a jde opět činit
zlo? Mělo by to být takovým stylem, že si každej den zrekapituluju večer
co jsem udělal dobré a co ne a sám se nad tím zamyslet... tedy promlouvat s
bohem, vyšším, já, superegem, universem... nedejte se mýlit názvy, dle
mého poznání je to jedno a totéž 