To je pravda, ústavy byly přeplněné, lidé s mentální poruchou se tam tlačili v klecích a trpěli. Tohle žádná vspělá společnost nedělá. Vím to, protože jsme pomáhala pečovt o mentálně postižené v Rakousku ve zcela jiných důstojnější podmínkách. a žasla jsem, že mohu žít jak lidé.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
