Problémy nebyly menší, jen se o nich nepsalo, bo za komoušů byl téměř
každý problém tabu, nejen jinak žijící národnostní menšina. Tehdejší
média měla za úkol vytvářet dojem rajské zahrady, kde vše jen kvete.
Nekvetlo. Fiktivní zaměstnávání lemplů, včetně lemplů z řad Romů,
mohlo vyvolat dojem, že u nás všichni pracují. Nebylo tomu tak, šlo jen o
razítko v občance, to bylo povinné, nikoliv pracovat. Nenapsal jsem přece,
že u nás byla rasistická nenávist vůči všem jiným rasám. Třeba k
Havajcům, nebo Eskymákům asi nenávist mnoho lidí nechovalo. Ale k Romům
byla a je stále, není třeba před tím zavírat oči. Co udělá většina
lidí v plné šalině, když přistoupí skupinka mladých Romů? Okamžitě si
začne hlídat tašku a peněženku. A proč, když se ti Romové narodili u
nás? Nikdo nikoho z nich osobně nezná, přesto je na pozoru a proč? Protože
jsme rasisté, byť si to mnoho z nás odmítá přiznat a byť tu romskou
skupinku tvoří třeba studenti, kteří nikdy nikoho neokradli, jen mají
smůlu, že nemají bílou kůži.
Co se týče Rusů a Němců, pak věru šlo o nenávist, čistou nenávist a
hlavně odpor vůči příslušníkům těchto národů, vytvořené na
základě životních zkušeností. Samozřejmě vyjma konkrétních
příbuzných, či známých, ale obecně byl pro naše rodiče a prarodiče
každý Němec fašista a každý Rus komunistický okupant. Tak jsem to ve
svém okolí i příbuzenstvu vnímal. Vím, že to tak nemá být, jenže
vysvětluj pamětníkům a očitým svědkům válečných i komunistických
zvěrstev, že Němci už jsou hodní a ti Rusi sem přišli pomáhat.
Antipatie Češi - Slováci jsem zažil mnohokrát, stačilo posedět v
hospodě, když se vysílaly zprávy, nejčastěji na vojně a naposled a
nejvýrazněji při návštěvě Prešpurku, někdy na jaře roku 1992. Na ten
zfanatizovaný a hlavně nenávistný dav na tamním náměstí nikdy
nezapomenu. Vím, že tam řičel jen nepodstatný zlomek Slováků, přesto mě
zbavili iluzí o možnosti pokračovat ve společném soužití v jednom
státním útvaru a taky jsem od té doby na Slovensku už nikdy nebyl, byť to
tam mám kousek. Nejen peníze tekoucí z Čech na Slovensko a Pragocentrismus,
ale i diametrálně odlišné poměry za druhé světové války sehrály svou
roli, spousta Čechů nikdy neodpustila spoustě Slováků jejich fašistické
angažmá, třeba v Hlinkovic gardách. Podívej se na film Obchod na korze,
třeba ti to trošku otevře oči. O tom se taktéž nikde nepsalo a v hodinách
dějepisu se kapitola Slovenský štát smrskla na dvě, nebo tři alibistické
věty, které se u tabule ani nezkoušely. Dodnes se o tom téměř nemluví,
Češi se taktně neptají a Slováci mlčí. Tím vším pochopitelně
nepopírám i vše dobré, co mezi Čechy a Slováky existovalo a bylo toho
hodně, kultura, sport, práce, dovolené atd. Jistě, nic proti. Ale vytvářet
dojem, jak jsme se vzájemně milovali, není určitě na místě, nebyla to
žádná idylka, a kdyby byla, tak by se Československo přece nerozpadlo. Ten
stát nerozbil Klaus s Mečiarem, ti jen podepsali to, o čem se posledních asi
šedesát let mezi lidmi napřed jen šeptalo, či mluvilo po hospodách, ale
nakonec křičelo na náměstích.
Ještě jsme zapomněli na velké specifikum - Židé, ale to je velmi složité
téma a sem se určitě nevejde.
1
1
2
