Jednomu profesoru ekonomie na americké univerzitě se stále jaksi nedařilo rozmluvit studentům jejich nadšení pro socialismus, a tak jim navrhl následující experiment: „Ode dneška nebudu testy známkovat individuálně, ale jednotlivé známky zprůměruji a všichni dostanete výslednou průměrnou známku.“ Studenti souhlasili. První test dopadl tak, že všichni dostali trojku. Jedničkáři byli naštvaní, že se učili zbytečně, příště jim na tu trojku stačí poloviční úsilí. Flákači byli spokojeni, že i bez učení mají známku „dobrou“, a ujistili se, že studium je ztráta času. Takže další test dopadl na čtyřku. „My se máme dřít, aby pětkaři nepropadli?“ bouřili se ti, co ještě studovali na půl plynu. „Na to se můžeme vykašlat!“ Z dalšího testu už měli pětku všichni. „Sami jste se přesvědčili, že rovnost výsledků bez ohledu na individuální zásluhy vede k celkově horším výsledkům,“ uzavřel pokus profesor. „Výkonnost systému, který tuto pravdu ignoruje, bude neustále klesat, a tím je odsouzen k zániku.“
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
