Přitom všem se ale stále zapomíná,že VH nevládl,ani neměl moc
zákonodárnou.Byl především naší vizitkou směrem do zahraničí.
Havel kritizoval stejnou měrou "temné slušovické nitky",jako Klausův
způsob privatizace(viz.Rudolfínský projev.)
JZD Agrokombinát Slušovice byl Potěmkinovou vesnicí,sloužící jako
výkladní skříň socialistického zemědělství.Fungovaly ve zvláštním
režimu, kupříkladu měly kooperační smlouvy se zahraničními podniky.Šlo
o inkasování monopolních zisků v podmínkách nedokonalé konkurence.V
tehdejším státním hospodářství ani konkurence nepůsobila. Když
ústředí nepovolilo,nikdo nic nedovezl ani nevyvezl.O svobodném rozhodnutí,
jak naložit se získanými devizovými prostředky nebo valutami,si všichni
mohli nechat jenom zdát – z definice patřily státu. Výjimkou byly
Slušovice.(Ty "temné slušovické nitky" o kterých se zmínil VH) Když se po
změně režimu výsadní postavení Slušovic uvolněním zahraničního
obchodu a devizového hospodářství rozplynulo, končil i slušovický zázrak
a agrokombinát byl zprivatizován.
Co se leteckých útoků na Jugoslávii týče,s tím většina našinců
vnitřně nikdy nesouhlasila.(hlasitě se ohrazoval zejména tehdejší
zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v býv.Jugoslávii J.Dienstbier,ale
i M.Macek,S.Gross a P.Uhl. ) Přesto s ním Zemanova vláda souhlasila,protože
se jako čerstvý člen NATO ocitla v hodně ošemetné situaci.Souhlas
podmínila slibem,že se akce soustředí na čistě vojenské cíle a nebudou
bombardovány civilní oblasti.Havel to tedy "jen" glosoval,ale především už
dlouho předtím vyzýval jugoslávského prezidenta S.Miloševiče, aby splnil
požadavky mezinárodního společenství v čele s NATO a ukončil násilí
vůči kosovským Albáncům.