Solidní osobnost by tak dávno učinila a všemi solidy by byla oceněná.
Neměla jsem na mysli nikoho konkrétního,ale vycházím z obecného mravního principu.Mýliti se je lidské a každý to pochopí.
mravní princip...to je už tak zprofanované větné spojení, že na to má spousta lidí alergii...nejvíc se s tím vždy oháněli ti, kteří nevěděli, co nějaký mravní princip je
Doufala jsem,že ty se v tom termínu vyznáš správně a žádné osypky z něj mít nebudeš.
Kdo je mravnejsi - člověk, který tvrdí to, o čem je přesvědčený, nebo ten, kdo o něm prohlašuje, že lze, jakoby se mu dostal do hlavy?
Každé tvrzení vyžaduje důkaz a právě pan prezident je,bohužel,v prokazatelné důkazní nouzi.
Nikoliv.Důkazem je totiž samotná neexistence onoho článku,který byl tak intenzivně a marně hledán ve všech archivech!
Neexistence zmíněného článku je zkrátka důvodem,proč daly soudy za
pravdu žalobkyni.
Nejde jenom o to,že nebyl v archivech nalezen pracovníky Hradu,ale podle
historiků ani neexistuje a výrok o Peroutkově autorství byl podle soudu
nepravdivý.
Po takové době marného hledání nemůže nikdo soudný zůstat přesvědčený o tom, že to skutečně četl. Každému dojde, že se mýlil. I Zemanovi. Ten to ovšem není schopen přiznat.
Já Zemanovi verim, ze to četl. A ty mě za to dost osklive dehonestujes. Což je z morálního hlediska horší jednání, než jakého se dopouští Zeman.
To si špatně vykládáš. Měl jsem na mysli člověka, který je přesvědčen, že něco četl, ale když zkusí ten materiál najít, zjistí, že neexistuje. Je-li soudný, dojde mu, že se mýlil. A není-li ješitný trouba, tak (si) to přizná.
Těch, kteří mu to věří, se to vůbec netýkalo.