Martin Lehký vezl ukrajinskou ženu, která pracovala v zemědělském družstvu Člunek, do obce Svaljava, což je asi 60 km od ukrajinských hranic. Žena se potřebovala domů dostat co nejdřív, protože jí zadrželi manžela a jejich děti ve věku 8, 9 a 12 let zůstaly samy s 90letou babičkou.
„Za cestu mi bylo dopředu zaplaceno. Sehnal jsem si k sobě ještě druhého řidiče, protože bych to sám neodřídil. Hranice mezi Slovenskem a Ukrajinou jsem překračoval ve Vyšné Nemecké a pak pokračoval směrem na Užhorod. Kolega neměl pas, tak na mě čekal na Slovensku. Při vjezdu na Ukrajinu mi prohlédli auto, vše bylo v pořádku. Já paní vyložil doma a asi za dvě hodiny jsem se vracel zpět,“ popsal začátek cesty Martin Lehký.
Zpáteční cesta se ale změnila v peklo. „Na ukrajinských hranicích mi
Celní správa opět prohlédla auto a v kufru mezi ostatními věcmi si všimla
teleskopického obušku. Já ho tam mám už dlouho na svou ochranu, protože v
minulosti mě přepadli. A úplně jsem na něj zapomněl. Obušek už byl
částečně nefunkční,“ řekl taxikář.
Taxikář proto volal na ambasádu do Kyjeva, tam ho spojili s
konzulátem ve Lvově.
„Ti mi řekli, že se mi pokusí sehnat nějakého ukrajinského právníka,
což ale bude trvat, protože je víkend. Jinak že mi pomoc nemohou a že se
mám k celníkům chovat slušně. Celníci mi asi po 4 hodinách, co jsem stál
venku, řekli, ať si sednu do auta, sedli si ke mně a jeli jsme z té zóny
ukrajinských hranic. Tady jsem mohl vystoupit, sebrali mi klíče od auta a
odjeli,“ uvedl taxikář s tím, že byl v hrozném šoku a jediné, co
chtěl, bylo dostat se pryč.
Pěšky tedy přešel přes slovenské hranice, stopem se dostal do města
Michalovce, kde na něj čekal kolega, který s ním jel jako druhý řidič.
Oba nasedli do vlaku a v Popradu je vyzvedli známí, kteří je odvezli do
Jindřichova Hradce.
„Z konzulátu ve Lvově mi přišla před několika dny zpráva, že pokud
bude celá záležitost kvalifikována jako vojenský materiál, budu mít na
Ukrajině záznam a už tam nemohu jet. A auto si nechají. Nejhorší na tom
je, že jsem jen pomohl nešťastné ženě dostat se domů. Bez auta se
neuživím a na nové nemám. Pro mě otřesný zážitek. Jsem rád, že jsem
doma a teď mi nezbývá nic jiného než čekat, jestli své auto ještě
někdy uvidím,“ uzavřel Lehký.
Tihle ukrajinci jsou stejné hydry jak rusáci.
Taxikář musí být taky rád, že vůbec přežil. Za dobrý skutek byl
potrestán ukrajinci 

