V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Jaké byly podmínky v ruském zajetí v okupované Doněcké oblasti?
První dva měsíce jsem neviděl slunce. Byl jsem zavřený v malé vyšetřovací cele v suterénu, asi jeden krát tři metry, se třemi dalšími lidmi. Jídlo prakticky žádné: Dostávali jsme kousek chleba každý druhý den. Voda nebyla pitná, takže jsme měli neustálé průjmy, zvraceli… Hygiena otřesná, lékařská péče téměř žádná. Přežívali jsme den po dni.
Později mě přesunuli, spolu s jinými válečnými zajatci, humanitárními pracovníky a politickými vězni do ruské věznice mezi těžké kriminálníky. Běžná vězeňská populace je jedno z nejkrutějších prostředí vůbec.
Existuje nějaký postup, jak zvýšit své šance na přežití v ruském zajetí?
Rané fáze zajetí jsou nejnebezpečnější kvůli nepředvídatelnosti. Já měl tu výhodu, že jsem v britské armádě dostal velmi dobrý výcvik pro případ zajetí: Jak se chovat u výslechu, pracovat s psychikou, odolávat propagandě a manipulaci.
Pomohl mi i jazyk. Rozuměl jsem rusky dost na to, abych zachytil pokyny, náladu, další krok. Rozdíl v tom, jestli rozumíte rozkazu „sednout“, nebo ne, vám ušetří jedno zlomené žebro navíc.
Na samotné mučení se ale nepřipravíte, bolest nenatrénujete. Bili mě, pouštěli do mě elektrický proud, probodli a rozřízli mi nohu nožem.
Nejhorší ze všeho byl ale hlad: Tělo požírá samo sebe, když spotřebuje svaly a tuk, začnou selhávat vnitřní orgány… Byl jsem v hrozném stavu. Myslel jsem, že zemřu dřív, než mě vůbec stihnou Rusové exemplárně popravit.
1