Krakistán

Mě vozil do a ze školy starý Knébl od taťky z práce. Než jsem si udělala řidičák a jezdila sama. Měla jsem to z konca Bystrca trošku z ruky. Jenom na šalinu to bylo celkem daleko. Trošku jsem záviděla děckám, kteří dojížděli z dědiny do Brna autobusem.

Po Bystrcu jezdijó auto a trolej busy, není důvod se po něm pohybovat autem, tedy mimo invalidů, či momentálně zaostalých. Normální zdravé děcko dokáže do škole dojít, nebo dojet z kteréhokoliv místa. Tedy dokázalo by, dyby nebyli rodiče vemena a nerozmazlovali fakany vožením od dveří baráku ke dveřím školy.
Ono nejde jen o rozmazlování, či pohodlí, ale taky o to, že děcko, které je takto izolováno od normálního světa, se v tom světě pak neumí pohybovat, neumí použít veřejnou dopravu, orientovat se a nejhorší je, že nezískají návyky ohledně bezpečnosti, páč neumí ani přecházet silnice.

Pár týdnů po nastěhování jsem vzala roha na dědinu. Nevěděla jsem, kde je šalina ani jak se dostat na Zvonařku. Kdyby mě před roló nechytil revizor s nedal policajtům, tak bych to zvládla.-) Od té doby mě drželi jako psa na řeťazu.

A to byla chyba.
Měli ťa nechat v tym vyráchat a nemoseli ťa pak vozit do škole jak debila, páč by ses to naučila.

Ale já to znám.Do prvního stupně ZŠ jsem jezdila s děckama z dědiny taky autobusem. To bylo normální.-)